Jak sněhoví kouzelníci upletli šál pro sprint

Kouzelníci se sněhem se činili. Ano, až pohádkově (vždyť je čas pohádek) se dá popsat, jak vznikal sníh na Výstavišti pro Pražskou lyži.

U Průmyslového paláce začala první chrlit sníh klasická sněhová děla, známá ze sjezdovek. O víkendu se tam ale děly věci v modrých stanech. „Vypadá to jednoduše, až mě to překvapilo,“ ukazoval Luděk Sáska, výkonný ředitel organizačního výboru závodu, směrem ke stanům, v kterých vznikal sníh za pomoci technologie PolarSnow.

Do každé ze čtyř jednotek vedly hadice s vodou, vzduchem a s tekutým vodíkem, který vše rychle ochlazoval. Za plachtou tak sněhový mág pokaždé „nasněžil“ až 30–40 kubíků hmoty. Pak osm chlapů stan zvedlo (na zemi zůstalo bílo) a poponeslo dál. Rolba následně svými chapadly upravila sněhový pás pro volné sprinty do ideální podoby, šířky asi šesti metrů a výšky padesáti centimetrů.

Jaký sníh běžce čeká? Normální. Pod podrážkou bot křupal, udusaný klouzal. I sněhulák by se dal postavit. „Není jiný než běžný. Je klasický i co se týče struktury,“ konstatoval Lukáš Bauer, obhájce prvenství v Tour.

V podvečer leželo na asfaltu 80 procent z potřebných cca 1800 kubíků. A sníh se vyráběl do půlnoci. „Do deseti ráno musí být hotovo, protože je porada týmů,“ podotkl Sáska. Na přípravě všeho potřebného (stavění tribun, televizních kamer, osvětlení, výrobu a úpravě sněhu) se za tři dny podílelo okolo 400 lidí. Mnozí z nich se do postele dostali jen na chvilku. „Já asi tak na čtyři hodiny,“ spočítal Sáska kolik toho naspal.

Odměnou jemu i ostatním budiž, když se okolo trati shromáždí davy fanoušků. Proč ne. Vstup je zdarma.