„Michaela je velká bojovnice, střelkyně, která má před sebou perspektivu hrát v základu velkého evropského týmu. Musí ale pracovat na své psychice a na soustředění,“ myslí si Blažek.

Michaelo, jaké to je nastoupit proti bývalým spoluhráčkám?
Složité, přiznám se, že jsem cítila zvýšenou nervozitu. Myslím, že to bylo vidět v úvodu, kdy jsem provedla minelu, v podobě hodně moc nepovedené střely.

Byla na druhé straně palubovky nějaká hráčka, kterou byste třeba nefaulovala?
To ne, na to se nehledí. Na hřišti jsme soupeřky, mimo něj kamarádky.

Loni jste hrála za Valosun. Jak moc je pro Brňanky psychicky náročné nastupovat na USK?
V těchto zápasech nehraje psychika žádnou roli, protože nejsou družstva výkonnostně srovnatelná. Holky si proto jdou v klidu zahrát dobrý basketbal.

Jaká je motivace pro USK. Sto vstřelených bodů?
To určitě, sto bodů chceme vstřelit v každém zápase se slabšími soupeřkami. Hlavní je pro nás ale obrana. A v té jsme dneska zklamaly. Jedenapadesát bodů, je od celku, jako je Valosun, moc. Naše představa byla maximálně třicetibodová.

Máte za stý bod nějaké „pokuty“?
To záleží od týmu. Ve Valosunu jsme v případě stovky kupovaly sekt. V USK je to ale běžné, a tak se tu nic nekupuje (smích).

Co jste si říkala, když vás před sezonou oslovilo vedení Pražanek?
Proč to nezkusit?! Šest let v Brně bylo dostatečně dlouhých a já toužila po změně, někam se hráčsky posunout. V USK jsem našla hráčky, dá se říci herně dokonalé. Mám se od nich co učit.

Necítila jste respekt?
Trochu ano, mám ale za sebou reprezentační zkušenosti. Tam jsem se s holkama setkala a věděla, co mě čeká. Kabina USK mě vzala naprosto v pohodě.

Jak jste se sžila s metropolí?
Já su z Tábora. V patnácti jsem ale odešla z domova a žila devět let v Brně. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale rozdíl mezi životem v Brně a Praze nevidím.

Před rokem pro vás byly výzvou souboje s USK, Friscem. Nyní boje v Eurolize. Jak vše vnímáte?
Pozitivně, i když jsem zatím v Eurolize příliš minut neodehrála. Vnímám to tak, že se chceme dostat do finálové osmičky. Pevně věřím, že se to podaří. Pokud budeme hrát tak, jako proti Valencii, vůbec o tom nepochybuji.

Jak na vás působí nabité haly. Jste trémistka?
To já su (smích). Po chvíli si ale na bouřící halu zvyknete a začnete ji vnímat pouze pozitivně.

Máte reprezentační ambice, v těžkých zápasech USK ale nenastupujete. Nebylo by lepší hrát v menším klubu čtyřicet minut?
Může to tak vypadat. Člověk si navykl hrát celé zápasy. S tím jsem ale počítala. Chtěla jsem nastupovat v nejlepší soutěži v Evropě. Je jen na mně, abych se dokázala prosadit. Nepanikařím, dávám tomu čas, nemohla jsem si myslet, že všechno půjde hladce.

Čím se chcete prosadit do kádru?
Říká se o mně, že jsem bojovná a jdu do všeho po hlavě. Umím střílet i trojky. Tak třeba touto dovedností.

Jaký je váš recept na trojky?
Recept mám od taťky, který mě trénoval odmalička. Můžete si psát (smích). Hlavní je velký oblouk a dát ruku tak, jak se má (smích).

Kam pomýšlíte v první sezoně v dresu USK?
V Excelsior ŽBL nemůžeme myslet na nic jiného než titul, i když nikoho nepodceňujeme. Frisco sice už prohrálo i s jinými soupeřkami, než jsme my, ale stále je vše otevřené. V Eurolize je to postup mezi osm nejlepších. S reprezentací se chceme dostat na Olympiádu, nejlépe i já osobně.

David NEJEDLÝ