Mimo výborných výkonů v diskařské kleci zaujal vloni, a to i přes zdravotní obtíže s bolavým kolenem, v televizní taneční soutěži Star Dance. S taneční partnerkou Jitkou Šorfovou skončili třetí.

Imrich Bugár od samého začátku podporuje OVOV (Odznak všestrannosti olympijských vítězů).

„Nadchlo mne, když Robert Změlík a Roman Šebrle přišli s něčím, co tady dosud u školní mládeže chybělo. Je skvělé, že se zapojily školy doslova z celé republiky. A celostátní finále, které se letos uskuteční na pražské Julisce v pátek 5. a v sobotu 6. září je už jen třešničkou na dortu. Skvělá je cílevědomá práce na školách po celý školní rok. Je totiž vidět, jak se ti kluci a holky zlepšují, jak jim pravidelné sportování prospívá. Pochopitelně hodně záleží na učitelích, jak jsou zapálení a jak své žáky ke sportu vedou,“ říká Imrich Bugár.

Pane Bugáre, kde jste byl letos na dovolené? Sportoval jste?

Jak se to vezme. Jsem trochu unaven, protože jsem tři týdny natíral plot - to znamená dvakrát natřít 650 plotovek. Ale zase si tímhle fyzickým pohybem člověk parádně vyčistí hlavu. Já jsem se v mládí při sportu mnohokrát doslova „vyplivnul“. Kolikrát mi manželka říkala, že jsem byl tak „orvanej“, že ještě než jsem položil hlavu na polštář, už jsem spal.

Myšlenka OVOV by bez podpory učitelů nebyla možná. Jak vzpomínáte na své školní hodiny tělocviku?

Na učitele jak v základní škole, tak v učňáku vzpomínám v dobrém. Byli to zapálení tělocvikáři, i díky nim jsem byl pak úspěšný sportovec.

Byla nějaká aktivita na základní škole, kterou jste neměl rád?

Neměl jsem rád basketbal, protože jsem ho vůbec neuměl. Oni mne ale pořád do něj nutili. Jenže mne to nešlo, neuměl jsem to. Paradoxní je, že jsem si basketbal nakonec oblíbil, hráli jsme ho totiž pravidelně při rozcvičování a já mu přišel na chuť.

Jaký sport jste měl v mládí rád?

Oblíbil jsem si nohejbal, to mi oproti basketbalu zase šlo, byl jsem vysoký, takže na síti se mi dobře smečovalo.

Nemyslíte si, že dnešní mládež to v době počítačů a další techniky má mnohem složitější? Všude je on-line, ale odvádí ji to od pohybu.

Určitě to nějak od pohybu odvádí. Ale velký význam mají rodiče. V dnešní době, kdy přicházejí domů pozdě, nemají na dětí tolik času. Proto děti sedí tak často u počítačů. Pak tu jsou učitelé a jejich příklad. A třetí část je to, že ačkoliv máme mnohá krásná sportoviště, bývají často veřejnosti uzavřená. Jít si někam zasportovat není jednoduché, všude je vše oplocené. A tak mnohdy vyhraje právě ten počítač.

Jak vnímáte soutěžení OVOV?

Povzbuzuju, fandím, hecuju. To jsou nádherné výkony, které mladí podávají. Je krásné vidět, jak všichni bojují, jak se touží zlepšovat. A musím říci, že se objevují velké talenty.

Když to vše shrneme, tak projekt OVOV je přínosný, že?

Kdybych nesouhlasil, tak ho nepodporuji. Je to krásná pozitivní věc, krásný a prospěšný projekt, který doporučuji všem. Mladým, aby se jim dařilo překonávat sebe sama a těm odrostlejším, aby těm mladým neházeli klacky pod nohy, ale naopak je ve sportu podporovali.