Kliknutím zvětšíteVraťme se do Brna. Co vám utkání naznačilo?
Nemůžeme ho hodnotit pozitivně, prohráli jsme a nezískali ani set. Vstup do sezony byl z naší strany nervózní. Sami jsme si na sebe vyvinuli tlak, nezvládli už začátek, celou dobu nám nešel servis, který nejvíce souvisí s hlavou. Měli jsme nějaké setboly, ale nebyli jsme schopni je uhrát.
Podání, koncovky… Šlo o otázku psychiky?
Ano. Vůbec se nebojím toho, že bychom nešli nahoru. Vidím na trénincích potenciál, individuální kvality každého hráče. Ovšem tvoříme nový tým, chce to čas, než si vše sedne. První zápas jsme nezvládli, neříkám, že hned v dalším budeme hrát top volejbal, ale musíme si nastavit cíle. Postupně se dostávat k výkonům, co chceme předvádět.
Jak dlouho může proces trvat?
To je individuální. Volejbal je rozkouskovaný na dost situací. Na tréninku stále nacházíme takové, které jsme ještě neřešili. V zápase se pod tlakem ještě množí. K ideálu se můžeme propracovávat klidně do Vánoc.
Tím jste fanoušky příliš neuklidnil. Co vás nejvíce pálí?
Nic zásadního nás nepálí. Základní situace známe, ale přijdou balony, které padnou mezi dva hráče. Nebo se jedná o určité věci na útoku, které ještě neřešíme správně. Jde o nesrovnalosti mezi mnou a útočníky. Věci, které poznáváme, musíme si na ně zvyknout a zautomatizovat je. Volejbal je vážně složitý sport.
Posledně jste měl obavy z počtu Balkánců… Jak se multikulturní tým podařilo stmelit?
To bylo samozřejmě myšleno v žertu. Partu máme dobrou. Nejsme ještě komplet, chybí nám dva kluci z juniorského nároďáku a kubánská posila. Všichni, co tu jsou, maximálně makají. Když vezmu nové Balkánce: Alex je veliký profesionál, hrál venku a ví, o čem volejbal je. Stefan vyrazil do ciziny poprvé, některé věci se ještě musí naučit, ale je všemu otevřený a maká na sobě. Nemáme žádné třenice.
Příští zápas sehrajete se Zlínem. Ten vstoupí do extraligy až ve čtvrtek, budete duel sledovat?
Ve stejnou dobu máme trénink, utkání proto online sledovat nebudeme. Určitě si ho rozebereme později v přípravě. Vždyť půjde o nejčerstvější zkušenost se Zlínem.
Poprvé se představíte na Podvinném mlýně. Těšíte se?
Moc, Podvinný mlýn jsem si vyzkoušel s nároďákem, pro volejbal je to skvělá hala. Je souměrná, na obou stranách má tribuny, vysoký strop, dost místa kolem kurtu… Nevím, jak to bude s omezeními kvůli počtu diváků, ale věřím, že kdo přijde, požene nás kupředu. A my se fanouškům za podporu odvděčíme dobrým výkonem.
Pohled trenéra a sportovního ředitele Tomáše Pomra:
„Zdá se, že na zápas budou moci fanoušci, což je pro nás moc důležité. Oproti Brnu budeme mít týden tréninku navíc a já věřím, že se projeví vzrůstající sehranost a zvítězíme. Oddělené sektory v UNYP areně udělat umíme. Diváci se nemusejí ničeho bát, připravena bude i dezinfekce. Na poměry dnešní doby si budou moci utkání za celkem normálních podmínek užít.“
Nakousli jsme protikoronavirová opatření. Hodně vám sužují život?
Na prvním zápase bylo méně lidí, než by přišlo normálně. Ovšem co se týče povzbuzování, vůbec to nebylo znát. Pro každého sportovce je důležité hrát. Bohužel musíme být nastavení tak, že se situace může změnit a fanoušci mohou být z haly vyloučeni. Pro nás i pro ně by to bylo smutné, ale jsme profíci. Volejbal nám dává chleba. Vlastně nevím, co bychom jiného dělali.
Takže byste byl i pro to hrát bez diváků?
Kdyby nebylo zbytí, tak hraji za jakýchkoliv okolností. Volejbal musí fungovat. Jinak nebudou sponzoři, přijdeme o mediální zájem, všechno půjde dolů. Teď stoupáme, extralize příchodem kvalitních hráčů vzrostla prestiž. Je v ní více peněz, kdybychom nehráli, tak vše rychle skončí.
Trpěli by volejbalisté bez fanoušků?
Hrát před plnou a prázdnou halou jsou dvě disciplíny. Když vnímáte rachot, jste okamžitě nažhaveni. V tichu je daleko těžší udržet si koncentraci. Lidé vás ženou dopředu a vy se vrhnete za každým i ztraceným balonem. To je bez podpory fanoušků někdy složité.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
