Nejbližší program JoudrsStředa 19. srpna (pokud počasí dovolí)
16.30 Fiorini (Itálie)
20.45 Pee Wees (Rakousko)
Svoboda park, Dolákova 1, Praha 8

Lucie, jak moc je nepříjemné čekat na zápasy?
Dost. Každý den musíme vymýšlet náhradní program. Je třeba něco dělat, abychom pouze neležely v hotelu a nečekaly, co se bude dít. Jenom aktivity nás mohou udržet v dobré náladě, což je nezbytné. Čekání je vážně dlouhé.

Můžete nám prozradit, o jaké jde aktivity?
Třeba v pondělí jsme po společné večeři hráli společenské hry. Až dokončíme rozhovor, přesuneme se do únikové místnosti, kde celý náš tým zavřou a my snad pomocí indicií společným úsilím najdeme cestu ven.

Trénujete?
Zatím ne, měli jsme v plánu vyrazit odpoledne do posilovny a lehce se tam protáhnout. Nakonec ale vyhrála forma hry.

Odvážíte se ve volných chvílích hrát Prší?
To by nebylo vhodné. (směje se) Tuto hru za nás hraje počasí.

Kolikrát během dne sledujete předpověď počasí?
Během dne? To se nedá spočítat, dívám se asi desetkrát za hodinu. (směje se) Předpovědi se hodně mění. Nezbývá nám než vyčkat, jak vše opravdu dopadne.

Jaké panují vztahy v týmu? Nedostavuje se ponorka a nestupňuje stres z věcí, které stále nepřicházejí?
V týmu máme výborné vztahy, bylo by smutné, pokud by je dvoudenní čekání narušilo. Spát společně jsme všechny chtěly. Turnaj hrajeme na vlastním hřišti, dalo se spát doma. Lepší je ale trávit týden spolu, vytvoří se daleko větší soudržnost a atmosféra.

Mnoho sportů se provozuje i v dešti. Skutečně se nedá hrát?
V dešti se dá hrát, dokud drží povrch. V Holandsku jsem nastoupila ve velikém lijáku. Naše hřiště už jsou ale nasáklá vodou, hrozila by zranění.

Ve středu se má začít konečně hrát. Jak rychle jsou organizátoři schopni hřiště zprovoznit?
Pokud vím, měli by vysoušet během noci. Budeme jim držet palce. Každá z nás si práce dobrovolníků velmi považuje a děkuje jim.

Už se váš tým smířil s faktem, že bude hrát PVP nikoli PMEZ?
Už dávno, nic jiného nám taky po prohraném finále nezbývalo. V současné době jsou ale úrovně obou turnajů srovnatelné.

Jak se berou hráčky Joudrs a Eagles? Dovedete si představit, že byste se například šly vzájemně podpořit na turnaje?
Budete se možná divit, s holkama jsme se ale chtěly jet do Krče na PMEZ podívat.

Komu byste fandila?
Nahlas nikomu, nejsem takový typ. V duchu ale Eagles. Díky zhuštěnému programu k tomu ale už nedojde.

Budete mít fyzicky na to zvládnout zhuštěný program?
Stoprocentně, fyzičce byla v letní přípravě věnována veliká pozornost. Máme nového kondičního trenéra Tomáše Bendu, který nás po této stránce připravil dokonale.

Kádr Joudrs posílil na turnaj o dvě nadhazovačky. Cítíte nedůvěru?
V žádném případě. S Veronikou Peckovou a Jitkou Horovou máme téměř nadhazovací baterii české reprezentace. Turnaj měl trvat týden, bylo potřeba rozložit síly mezi více hráček.

Nicméně proti Fiorini byste měla házet?
Věřím, že ano. V Itálii jsem letos hrála, nastoupila také proti Fiorini. Sice jsem byla u prohry v tiebreaku 0:1, cítím ale velikou šanci na svou osobní odvetu.

Jak na Italky?
Fiorini má silové pálkařky, které kontaktují míček hodně tvrdě. Chce to často měnit způsob nadhozu, jeho směr i rychlost. Hrát si a brnkat jim tak na nervy. A ty já mám silné. (směje se)

Zvládla byste házet také ve druhém střetnutí?
Ano, pokud by se pro tuto variantu trenér rozhodl. Myslím si ale, že se budeme střídat.

Mělo by Pee Wees klást odpor?
Snad ne, Rakousko není softbalově příliš vyspělá země. Nikdy ale nevíte, kdo doplnil jejich kádr. Američanky mohou zvednout jejich naděje.

Kam by měly mířit ambice Joudrs?
Druhých a třetích míst už máme docela dost. Je na čase evropský pohár konečně vyhrát.