Trenére, jak se za patnáct let změnila děvčata, se kterými pracujete?

Nezměnila se, mentálně jsou na tom stále stejně. Jen je jich rok od roku méně. Dříve přišlo na nábor padesát děvčat a my si z nich vybrali dvanáct. Nyní jich dorazí devět a my vezmeme všechny. To znamená, že je méně talentů a kvalita jde dolů. Na Olympu máme na poměry republiky výhodu v přeci jen širší základně. Naše pyramida prosévá žákovské kategorie, kadetky, a tak do juniorek dojdou jen ty nejlepší. Na vrcholu jsou ženy. Systém funguje, jelikož je z dvanácti žen, deset odchovankyň.

Jak vypadá spolupráce v oddíle?

Všechno děláme koncepčně. Pořádáme trenérské rady, které vede trenér žen Stanislav Mitáč. Na poradách detailně probíráme, co má hráčka ve svém věku umět. Kdo má jaké „hvězdy". Jak s nimi pracovat. Kde se objevil jaký talent…

Vašima rukama prošla celá řada vynikajících hráček. Kterých jmen si nejvíc vážíte?

Úplně všech, protože týmu všechny holky něco daly. Čas od času se ale objeví mimořádný talent. Těší mě, že má nyní český národní tým dvanáct hráček, z nichž šest prošlo mýma rukama.

Poznáte už ve vaší kategorii, že půjde o vynikající volejbalistku?

Pozná se to už okolo věku kadetek. Ještě dřív se ale pozná, z koho volejbalistka nikdy nebude.

Jaký máte přístup k těm druhým?

Mám to štěstí, že se ke mně tyto hráčky ani nedostanou. Na druhou stranu se ale volejbal nedá hrát se třemi talentovanými. Když je slabší ročník, musíme se s tím vypořádat.

Co je náplní trenéra juniorek?

Připravit děvčata pro družstvo žen. K tomu mně slouží každý den dva tréninky. Samozřejmě sleduji i nižší soutěže. Pravidelně obcházím žákovské turnaje, nevynechám snad žádné utkání kadetek. Koncepce hry se může rok od roku podle typů v ročníku změnit. Chci na to být připravený.

Jak hledá zkušený trenér cestu k osmnáctiletým děvčatům?

Klobouk dolů před děvčaty, že zvládnou náš náročný režim. Ráno vstanou a jdou ke mně na trénink, pak jdou do školy, na trénink a až večer domů. Mají tak minimální čas na své soukromí. Jsem s nimi víc než rodiče. Musím proto znát jejich bolístky. Nemohu ale přijít a vyzvídat. Pokud někdo přijde s žádostí o radu, rád pomůžu. Myslím, že se nám daří problémy řešit. Nejčastější bývají se školou, protože holky občas opravdu nestíhají.

V čem je rozdíl v práci s děvčaty a chlapci?

Ten je obrovský. Děvčata hrají to, co je naučíte. Kluci jsou hravější a kreativnější. Děvčata raději trénují, než hrají. Vždycky je svazuje zodpovědnost. Jejich docházka je ale skvělá. Skoro všechny mají sto procent. Kluci trénink mnohdy odfláknou, snaží se z něj vymluvit. Zápas je pro ně ale vším.

Juniorky letos vyhrály extraligu. Jak složité bylo poskládat skvělý tým?

Jako už tradičně přišla děvčata z kadetek a jiná odešla do žen. K tomu jsme „půjčili" mezi ženy věkem juniorky Kossányiovou s Mudrovou. Co se kadetek týče, tak bylo vidět, že jde o talenty, čtyři z nich jsou reprezentantkami.

Poznal jste už v přípravě, že půjde o úspěšný celek?

Naše výsledky jsou jako na vlnách. Vždy záleží na síle ročníku a pak si je třeba uvědomit, že jsme zde kvůli výchově hráček pro družstvo žen. Loni jsme skončili čtvrtí, protože odešly do žen hned čtyři hráčky a ty ostatní už neměly sílu na medailové umístění. Letos se kádr žen stabilizoval, my „udrželi" nejlepší a vlastně jen vyhrávali. U děvčat, ale nikdy nevíte.

Přišly komplikace?

Samozřejmě. Nejhůř nám bylo, když se dostavila zranění. Najednou nevydržela ramena, kolena, dostavily se chřipky… V té době se sestava těžko skládala. Naštěstí si můžeme půjčit hráčky v kadetkách a vzhledem k věkovému složení áčka i v ženách.

Vrcholem sezony byly extraligové finálové turnaje. Jaké byly?

Na ty jsme všechno připravovali. Před koncem základní části soutěže jsme zařadili víc kondice, chtěli, aby byly holky silnější, rychlejší. První turnaj dopadl na výbornou, jelikož jsme všechny zápasy vyhrály 3:0, navíc s velikým rozdílem. Pak byla týden pauza. Na holky sedla deka, dostavila se možná ona zodpovědnost za výsledek, už nehrály hezký volejbal. Historie se ale neptá, vyhráli jsme, což je důležité.

Na které osobnosti týmu byste chtěl upozornit?

Ty se těžko jmenují. Volejbal je kolektivní sport. Jedna hráčka musí přijmout, aby mohla druhá nahrát a třetí se zaskvět smečí. Pokud budu jmenovat holky, které víc hrály, pak půjde o Patočkovou, Trnkovou, Peškovou nebo Mudrovou. Ostatní tak trochu pracovaly na ně. Styčnými body mezi námi a celkem byla kapitánka Hrubcová s nahrávačkou Kopeckou. Když se něco stalo, tak to vždycky odnesly.

Kdo stál za úspěchem?

Celá naše pyramida. Kterou myslím Resortní centrum ministerstva vnitra, které má velikou zásluhu na tom, že je český ženský volejbal ještě vůbec konkurenceschopný. Vedení oddílu a všichni jeho trenéři od přípravek až po ženy. Nesmím zapomenout na dva svoje nejbližší spolupracovníky Zdeňka Gresla a Honzu Černého. No a samozřejmě na děvčata. Zlatá medaile je hlavně jejich.