Vraťme se ale v čase, do chvíle, kdy se červenobílé radovaly ze zisku dalšího, dvacátého prvního mistrovského titulu.

Kamilo, domácí část sezony jste zakončily tradičně titulem. Stál ještě vůbec za oslavu?

Ano, byl to náš pátý titul v řadě. Tento rok se nám podařilo získat slávistický double, vyhráli muži i ženy, bylo proto dvojnásobně co slavit.

Blížilo se ale halové mistrovství světa. Češky si šuškaly o medaili. Šlo více o sen nebo o realitu?

Na šampionát jsme jely jednoznačně pro medaili, určitě to byl náš sen, v který jsme věřily a o kterém jsme věděly, že k němu nebylo nikdy blíže.

Juniorky si po svém mistrovství stěžovaly, že neměly dostatečnou přípravu. Jak na tom byly ženy?

Ženy měly výrazně lepší přípravu, než tomu bylo v minulých letech. Velkou roli určitě sehrála přípravná utkání s německým národním týmem a bundesligovým UHC Hamburg.

Ve skupině jste narazily na Polsko, Jihoafrickou republiku, Kazachstán, Holandsko a Bělorusko. Jak vypadala?

V základní skupině za nejdůležitější považuji první den, kdy jsme dokázaly porazit Polsko a ve druhém zápase jsme zvítězily nad Jihoafrickou republikou, a tak jsme si z prvního dne odnášely důležitých šest bodů. To nás uklidnilo. Po další výhře nad Kazachstánem jsme si zajistily jasný postup do čtvrtfinále.

close KAMILA DUKÁTOVÁ. zoom_in Čtvrtfinále s Austrálií. Životní zápas Češek?

Takové snad ještě přijdou. Nechci, aby to znělo namyšleně, na Australanky jsme si ale věřily, a tak jsme do zápasu šly celkem klidné, s velikou touhou splnit si náš sen.

Na Holandsko jste v semifinále nestačily. Dalo se hrát finále?

S holandským národním týmem jsme prohrály v základní skupině. Do semifinále jsme šly s vědomím, že nemáme co ztratit, ba naopak, že můžeme překvapit. Zápas nakonec skončil naší prohrou 1:3, já ho ale považuji za náš absolutně nejlepší na celém mistrovství. Hrát vyrovnaný zápas s pozdějšími vítězkami před zcela zaplněnou halou (8000 diváků), to byl neuvěřitelný zážitek.

Co převažovalo před zápasem o třetí místo, zklamání nebo odhodlání?

Po prohraném semifinále v nás samozřejmě převažovalo zklamání, ale díky vědomí, že jsme odehrály velmi vyrovnaný zápas s Holandskem, jsme si šly odhodlaně pro bronzové medaile.

Rakousko a výhra nájezdy. Parádní disciplína Češek?

Osobně jsem na nájezd nešla a vůbec toho nelitovala. (směje se) Před nimi jsem byla přesvědčena, že medaili získáme, jelikož jsem stoprocentně věřila naší brankařce Barboře Čechákové a všem třem vybraným střelkyním. Ale samozřejmě to byly velké nervy.

Vybavíte si své pocity?

Pocity poté, kdy Adéla Reinosová proměnila rozhodující nájezd, byly neuvěřitelné, úžasné… Myslím, že se euforie nedá ani popsat. Najednou se člověku splní hokejový sen, pro který žije.

Dalo se po podobném úspěchu vůbec soustředit na PMEZ?

Popravdě bylo po mistrovství světa velmi náročné rychle se soustředit na další akci. Opotřebovaná jsem se cítila jak po fyzické, tak psychické stránce. Všechny jsme se ale snažily co nejdříve začít koncentrovat na evropský pohár.

close KAMILA DUKÁTOVÁ. zoom_in Jak vám to šlo v základní skupině litevské akce?

Důležitý pro nás byl první vyhraný zápas s domácími Litevkami, druhý se Španělkami jsme bohužel těsně o gól prohrály, což nás nakonec dost mrzelo, jelikož jsme právě kvůli této prohře skončily na druhém místě v základní skupině a v semifinále se potkaly s německým týmem UHC Hamburg.

Semifinále s Němkami. Předčasné finále?

Přesně tak, po hokejové stránce se dal tento zápas považovat za malé finále. Byl neuvěřitelně vyrovnaný a plný hezkých akcí. A pro nás bohužel také smolný. V jeho posledních vteřinách se podařilo Němkám vytvořit si trestný roh, který proměnily…

Proč nevyšla alespoň obhajoba bronzu?

Ukrajinky byly výborné. Podařilo se nám sice dát rychlé góly, ale pak jsme nějak zaspaly a soupeřky dokázaly srovnat skóre na 3:3. Poté následovaly nájezdy, ve kterých jsme si sice věřily, ale bohužel štěstí stálo na straně Ukrajinek.

Čtvrté místo rovná se zklamání?

Ano, výsledek je pro mě trochu zklamáním, jelikož si myslím, že jsme v Litvě předvedly velmi kvalitní hokej a měly jsme na to, získat další medaili. Na druhou stranu být potřetí mezi čtyřmi nejlepšími týmy v Evropě není zas tak špatné.

Jak budete zpětně vzpomínat na letošní halovou sezonu?

Budu na ni vzpomínat dlouho a ráda. Vždycky jako na tu naši úspěšnou bronzovou.