Co je náplní vaší práce?
Musím být připraven pomoci každému, kdo pociťuje diskomfort během hry, při tréninku, opakovaně se snaží na sobě pracovat a něco se mu nedaří. Často je s tím spojený jeho příběh. Něco, co se mu odehrává v hlavě. V ten moment jsem připraven mu poradit, podíváme se na to, co by si přál vylepšit.

Jak se hráči k vaší profesi staví?
Víc než polovina hráčů má skutečný zájem. Velmi mě překvapilo, že je mezi nimi početná skupina mladých – juniorů a kadetů. Prostě se rozhodli na sobě makat. Uvědomují si, že hlava je podstatnou součástí jejich výkonu. Mají ambici a pracují na sobě po všech stránkách, což jim pomůže v kariérním růstu.

Osobně jsem vám uvěřil ve Zlíně, kde jste postavil na nohy psychicky skleslý tým. Nebál jste se ze sebe udělat i trochu legraci, fandové se smáli vašemu povzbuzování, ale Lvi otočili skóre z 0:2 na 3:2. Vybavujete si tento zápas?
Ano, byla to praktická ukázka toho, jak se dá pracovat s hlavou. Když podpoříte psychiku hráče, ovlivníte jeho výkon. Volejbalista, kterému se nic nedaří, je schopen znovu přijít ke své síle. Důvěra v sebe je mimořádně důležitá. Samozřejmě chápu i to, že co mentální kouč hráčům říká a jak je motivuje, může přijít divákům směšné. Nejde o složité věty. Ale to mi vůbec nevadí.

Nastala „doba koronavirová“. Hráči ze dne na den přišli o vrchol sezony. Řešili jste, jak se s tím vyrovnat?
Ano. Sice jsme se nemohli potkávat, ale řešili jsme situaci napříč komunikačními kanály. Všichni byli zklamání, vždyť nemohli dokončit svou práci. V týmu vládla před play-off obrovská pohoda, ze všech čišela radost ze hry. Bylo to stejné, jako když chystáte dort k oslavě a ta je najednou zrušená a vrchol práce a radosti je pryč. Snažil jsem se nabízet svůj pohled. Nedívat se na situaci negativně a poslat mezi Lvy energii. Na všem, co se děje, můžete najít něco pozitivního. Přišel čas jen pro nás, šance uvědomit si spoustu věcí, které v plném zápřahu nemůžete vnímat. Řada lidí se začala utápět v různých splínech, byla naštvaná. Ano, stalo se něco podstatného, ale nešlo o konec světa. Bylo třeba najít svou novou roli. Mohli jsme se zamyslet nad hlubším smyslem konání. Znovu objevit hodnoty, pro které sport děláme a vrátit se daleko silnější.

O to se teď Lvi snaží. Vyhlašují, že chtějí být nejlepší. Jak to vnímáte?
Je třeba si dávat cíle. Velké i malé. Na sezonu i každý den. V momentě, kdy je nemáte, motáte se v kruhu. Když cíle máte, vidíte jasnou mapu, kudy a kam jít. Prohlášení a ambice, které teď zazněly, jsou nakonec přirozeným vyústěním dvouletého úsilí. Během něj se začala budovat „lví farma“, komunita výborných lidí, ale i špičkový pražský extraligový tým, jenž chce hrát na evropské úrovni. Vidíme teď před sebou horu a nebudeme přece říkat, že na ni nechceme vylézt.

Nicméně, nemohou hráče ambice semlít?
To je právě práce pro mě. Musím hráčům pomoci k lehkosti na cestě k cíli. Ten je relativně daleko a vede k němu spousta stezek plných poznání a zkušeností. Je krásné vidět tu horu, ale podstatná bude každodenní práce, zápasy… To jsou ony pěšinky, které vedou až na vrchol. My jsme Lvi!