Takřka 139 kilometrů rozdělených do sedmi dnů uplavala za 30 hodin, 27 minut a 21 sekund. „Možná jsem to čekala horší, asi jsem byla dobře připravená,“ tvrdila česká reprezentantka. „S La Manchem se to ale určitě nedá srovnávat. Je to moře proti řece, je to sedm dní proti jednomu.“

Právě týdenní nálož plaveckých kilometrů má Hlaváčové pomoct v přípravě na opětovné zdolání úžiny mezi Británií a Francií. Na ni se plavkyně chystá za dva měsíce.

Nejhůř na Vltavě jí bylo až v šesté etapě pod přehradou Kamýk. „To jsem musela plavat asi devět kilometrů v osmistupňové vodě,“ oklepe se při vzpomínce ne ledové podmínky. „V jednu chvíli jsem musela mít i neoprenové rukavice a boty.“

Kromě studené vody ale na ultramaratonské trati na žádné vážnější překážky, pomineme- li obíhání přehrad a jezů, nenarazila. „Opravdu jsem byla v pohodě. Myslela jsem, že na tom budu psychicky špatně, ale plavání mě bavilo až do konce,“ usmívala se v pražském finiši.

Takže by Hlaváčová zvládla i nějaký kilometr navíc? „Po fyzické stránce jsem neměla vůbec žádný problém,“ kroutila hlavou. „Opravdu jsem řešila jen tu studenou vodu. Tam jdou ruce i nohy do křeče.“

Teď už se pokořitelka Vltavy těší na jediné – pořádné jídlo! „Celý týden jsem jedla jen sacharidy, žádné maso, prostě jednoduchou stravu, aby tělo nemělo práci se zažíváním,“ vysvětlovala a přiznala, že zhubla asi o kilo. „Teď už se moc těším, že se najím tak, jak chci já, a ne jak potřebuje tělo. A co bude ten první chod? Třeba tatarák, nebo něco hodně masového!“ uzavírá.