Letos se ovšem oba nejbližší protivníci trápí. I když to z tabulky nevyčtete, překvapivých bodových ztrát zažili nespočet.

Zeptáte-li se na důvody, odpověď zní jasně: zranění. „Nechceme se vymlouvat. Musí být znát, pokud najednou vypadnou čtyři spojky,“ líčí za pátý tým extraligy Západočech Petr Vinkelhöfer.

„S absencemi se potýkáme od začátku sezony,“ potvrdí za Duklu Jakub Kastner. Průběžně druhé mužstvo soutěže se teď například učí, jak hrát bez svého špílmachra, českého reprezentanta Jakuba Svitáka.

Prokletá křídla

Petr Vinkelhöfer i Jakub Kastner by o zraněních mohli napsat knihu.

Levé křídlo Plzně se na palubovky vrací po roce a čtvrt. Inkriminovaný čas vyplnilo léčením kolene. Výpadky pravého křídla Pražanů vydají na samostatnou kapitolu. Na marodce Dukly se v letošní sezoně objevil už třikrát.

Psal se 1. prosinec 2016, když se kapitán západočeských házenkářů rozhodl k radikálnímu kroku. „Stále mě píchalo v pravém koleni. Vyšetření odhalila, že mám prasklou chrupavku,“ popisuje. Následovala operace a nekonečná rehabilitace. „Nikoho nenapadlo, že se takhle protáhne. Říkal jsem si, že jsem na zákrok neměl vůbec chodit."

Jako Rosický

U Kastnera zmiňme pouze probíhající ročník. Ani v minulých letech neměl o návštěvy u lékaře nouzi.

Ostrý start a zářijový pohárový duel s Hafnarfjardarem odnesl natrženým lýtkem. V polovině listopadu byl zpět, aby si v Hranicích vykloubil prst na odhodové ruce. A týden před startem jarní části ho při rozcvičování píchlo ve stehně. „Kluci si mě dobírali, že jsem jako Rosický. Jen při pohledu na trénink se zraním,“ ušklíbne se Kastner. Teď už je plný úsměvů. V době absencí mu podobné narážky na náladě nepřidávaly.

Našli se ovšem i ti, kteří podali pomocnou ruku. „Narodila se nám dcera. Ona a manželka Klára mě držely nad vodou,“ děkuje Vinkelhöfer. „Vlastně jsem byl rád, že jsem si je užil.“

Kastnera zase potěšil přístup vedení. „Dostal jsem dost času dát se do kupy. Všichni mi opakovali, ať nespěchám. Byli jsme domluveni, že stačí, abych hrál v play-off.“

Těžké návraty

Petr Vinkelhöfer a Jakub Kastner jsou v ideálním sportovním věku. První oslavil v únoru osmadvacáté narozeniny, druhý je o rok mladší. A není daleko doba, kdy spolu hrávali za mládežnické výběry Česka. „Jakub je výborné pravé křídlo s jistou levačkou. Asi nemá nervy, sedmičky proměňuje s lehkostí,“ charakterizuje svůj protějšek Plzeňan.

„Petr je dříč. Duší kapitán. Na hřišti nechá vždycky sto procent a tím ostatní strhne,“ myslí si opora Pražanů. „Plzeň se na něj mohla vždycky spolehnout. Je zpět a hned jde nahoru.“

Podobné návraty nejsou lehké. Západočeský srdcař navlékl opět dres M.A.T. 2. února. „Mezi plnou zátěží v tréninku a zápasem je pořádný rozdíl. Koleno je v dobrém stavu, fyzička určitě není jako předtím,“ poodhaluje své pocity.

Střelec Dukly má za sebou dva zápasy. „Odtrénoval jsem celý týden naplno a noha vydržela. Navíc se zranil Denis Harabiš. Proto jsem to zkusil,“ popisuje svou cestu zpět. „Manko budu hrozně těžko dohánět,“ uvědomuje si Kastner.

Kde mohli být?

Na konec kariéry přes vleklé potíže nepomyslel. „Házená mě baví. Proč bych ji měl opouštět? Přijdou další sezony a budu v pohodě,“ nepochybuje. „Nemám rád kdyby,“ doplňuje jej Vinkelhöfer. „Třeba jsme mohli hrát za nároďák… Jsme ale tam kde jsme a řešíme vzájemné utkání, které chceme oba vyhrát.“

Háyená Dukla - Plzeň

A tím se dostáváme k meritu věci. Zítra večer čeká Ruzyni repríza posledních dvou finále. „S motivací problémy vážně nemáme,“ usměje se Kastner. „Rivalita Plzně a Dukly je letitá. Jde pro nás o derby,“ rozvíjí téma Vinkelhöfer.

Týmy se dokonale znají. „Je třeba dobře bránit,“ burcuje Pražan. „Jen nerozchytat gólmany,“ přeje si Plzeňan. Vzduchem létají slova: nesmíme a musíme. Touha po skalpu soupeře je obrovská. Ještě na jednom se oba shodnou. „Přejeme si hodně zdraví,“ zazní závěrem.