Pojďme ale pěkně po pořádku a zastavme se detailně nad dosavadní házenkářskou cestou třiadvacetileté akademické mistryně světa a bronzové medailistky z domácí soutěže ročníku 2011/12 Aleny Stellnerové.

Aleno, jak jste se dostala k házené?

Hraju ji zhruba od sedmi let. Předtím jsem chodila na tancování, pak mě ale rodiče vzali na házenou. Bavila mě, a tak jsem už nic nového nehledala.

Vzpomenete si na první okamžiky na písecké palubovce?

Na první si nevzpomenu. Nejdůležitější pro mě byla ale parta a samozřejmě mě moc bavila samotná házená. S holkama jsme trávily spoustu času. Objížděly jsme turnaje, a to i zahraniční. Hned bych ten čas vrátila.

Vydržel někdo z dob vašich začátků až do bronzového úspěchu Písku ve WHIL?

Ano, odmalička jsem hrála s Ivčou Luzumovou. Pak k nám přišla i Míša Borovská. Náš trojlístek vydržel až do bronzové sezony. Všechno ale jednou končí. Ivča šla do Francie a Miška je po operaci kolene. Úspěch ale nebyl jen o nás, pod něj se podepsaly i holky z Prahy a jiných koutů republiky.

S Luzumovou a Borovskou jste vytvořily jádro týmu. Jak moc jste byly ochotné pustit mezi sebe takzvané „naplaveniny"?

Kdybychom měly problém někoho přijmout, nikdy bychom se Sokolem nevybojovaly medaili. Písek je malé město s příjemným vnitřním klima. Skvělou partu jsme si všechny užívaly.

Čekala jste před sezonou 2012/13, že bude bronzová?

Přiznám se, že už ani nevím. Loňská sezona se zahájila trenérskou změnou. Trénovat nás začal Honzík. Ten přivedl do družstva větší klid. Šli jsme od zápasu k zápasu a najednou se začalo dařit.

O trenérovi Slavíkovi hovoříte jako o Honzíkovi. Jak si takový „Honzík" může udržet autoritu u interligových házenkářek?

Tak nějak přirozeně. V Písku se všichni známe odmalička. Tykání nebo vykání nemělo na naše výkony sebemenší vliv. Sportovnímu manažerovi klubu Michalu Horákovi jsme vždycky říkaly „strejdo Michale". Jedině panu Salačovi a reprezentačním trenérům jsem vykala.

Na souhru Luzumová–Stellnerová  se pěly ódy. V čem byla její výjimečnost?

Nepoužila bych slovo výjimečnost. Znám každý Ivetin pohyb a vím dobře, co na hřišti udělá. Což platí i obráceně. Vždycky jsme se na sebe jen podívaly a bylo to. Iveta mi hrozně moc schází, a to jak po lidské stránce, tak po té sportovní.

Pojďme do Edenu. Už jste mezi slávistkami našla nějakou dvorní nahrávačku?

Na to je ještě brzy. S holkama jsme odehrály pár přípravných utkání. Všechno je jiné. Neznáme se ještě dokonale. Máme ale stále dostatek tréninků a zápasů na to, aby souhra klapala.

Jaká byla vaše cesta do Slavie?

V dresu Sokola Písek jsem hrála patnáct let. Sice jsem tam byla spokojená, ale cítila jsem, že už potřebuji změnu. Dalším impulsem bylo to, že odešla Iveta Luzumová. A navíc studuji a bydlím v Praze. Dodělala jsem bakalářské studium na České zemědělské univerzitě. Ráda bych se vedle házené pokusila o navazující inženýrské studium a začala i pracovat.

Proslýchá se, že někteří lidé okolo písecké házené chápou váš odchod do Prahy jako zradu. Cítíte se být zrádkyní?

Necítím. Na píseckou házenou nedám nikdy dopustit, budu jí stále sledovat a fandit jí. Se sportovním manažerem Michalem Horákem jsem myslím mluvila s velikým předstihem a jasně mu vysvětlila, že už potřebuji změnu. Věřím, že on i všichni ostatní můj postoj pochopí.

Slávistkou stále nejste. Co budete dělat ve chvíli, kdy se kluby nedohodnou a vy nebudete moci  nastoupit do podzimní části soutěže?

Za prvé věřím, že se kluby dohodnou na mém přestupu už nyní. Pokud se to nepodaří, jsem připravená ve Slavii pouze trénovat a začít za ni hrát až po zimním přestupním termínu, tedy od 1. ledna 2013.

Rozdíl mezi oběma kluby je co do četnosti tréninků. Zatímco se na jihu Čech trénuje třikrát týdně, v metropoli pětkrát. Jak vše snášíte po fyzické stránce?

Teprve uvidím, o jak velkou půjde změnu. Zatím se vše snažím zvládat.

Liší se nějak příprava pod trenérem Řezáčem a ostatními kouči?

Mám za sebou už dost příprav. Každá z nich je trochu jiná.  Někde se víc běhá, jinde posiluje.

Ve Slavii budete jednou ze tří pivotek. Co říkáte na konkurenci na vašem postu?

S holkama se bereme jako kamarádky, ne jako konkurentky. Jsou hrozně fajn.

Čím se chcete prosadit?

Tím, co umím nejlíp. Chci dávat góly, chci uvolňovat spojky. Jsem útočnějším typem pivotky. Snažím se spolupracovat i s křídly, aby bylo všechno pestřejší. Hlavně chci Slavii pomoct k vítězstvím.

Které slabiny chcete odstraňovat?

Nikdo není dokonalý. Musím zlepšit koncovku, a pak samozřejmě obranou práci.

Máte za sebou řadu přípravných zápasů včetně nejhoršího vystoupení červenobílých proti norskému Storhamaru, kterému jste podlehly o devatenáct branek. Jak zapůsobí takovýto debakl na psychiku hráčky?

Ani moc nezapůsobí. Výsledky se v přípravě vlastně ani nepočítají. V naší hře je ještě spousta chyb, na kterých pracujeme. Jak se říká, těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Aleno, na píseckém webu jste uvedla motto: „Není důležité vyhrát, ale dobře vypadat." Stále platí?

Toto motto jsme si s holkama daly v mladších dorostenkách v Písku, kde jsme se chodily před zápasy všechny česat na místní vrátnici, jelikož tam bylo jediné veliké zrcadlo. Všichni se nám proto smáli. A pak se to s námi táhlo až do žen. Berte to spíše jako recesi.

Dostanete míč na brankoviště. Přemýšlíte nad tím, jestli vám to sluší?

(směje se). To rozhodně ne. Nad tím při zápase nikdy nepřemýšlím.

Jste introvertní nebo extrovertní?

Jednoznačně se vidím jako extroverta a sangvinika. Nikdy jsem neměla problém s nikým navázat komunikaci. S každým se ráda bavím a mám ráda hodně lidí okolo sebe. Nesnáším nudu, proto pořád něco podnikám.

Které vlastnosti si na sobě vážíte?

Cílevědomosti, když si řeknu, že něco chci, tak to chci a udělám pro to všechno.

Když se to ale nepodaří?

Tak se s tím smířím. Musím si být ale jistá, že jsem vyčerpala všechny možnosti.

Jaká vlastnost vám na sobě vadí?

Jsem tvrdohlavá, a tak dokážu být pěkně protivná. Pokud to ale přeženu, uznám svoji chybu, s tím nemám problém.

Kam by měly přivést Slavii vaše dobré i špatné vlastnosti?

(směje se) Nejenom ty moje, ale i všech ostatních, by ji měly dovést minimálně do play-off.