Vraťme se k ME. Na něj jste se dostal až v jeho průběhu jako náhradník za zraněného Matěje Klímu. Bylo těžké se rychle připojit?
Ani moc ne. S týmem jsem byl ještě na závěrečných přípravných utkáních v Maďarsku. Do nominace jsem se sice nevešel, ale dostal jsem se „na čekanou“. Věděl jsem, že pokud by se zranila nějaká spojka, doplním mužstvo.

Jak jste se v té době připravoval?
Vrátil jsem se na Duklu a normálně trénoval. Co mi ovšem chybělo, byl herní zápřah. Na podzim jsem byl zraněný a až těsně před nároďákem se dal do kupy.

A najednou jste téměř připravil o bod budoucí vicemistry Evropy…
Už jenom zahrát si s Chorvaty beru jako velkou odměnu. Sice nenastoupili v nejsilnější sestavě, ale i jejich „béčková šestka“ hraje pravidelně v Bundeslize.

Dal jste gól, byl jste slavný, a za pár vteřin Chorvaté rozhodli. Vybavíte si své pocity?
Dozvěděl jsem se, že budu zakončovat akci, byl jsem z toho nervózní. Pak padla branka a já běžel rychle střídat. Euforie byla krátká, spadl mi kámen ze srdce. Ale pak už jsem to nemohl ovlivnit.

Pomohlo vám nabyté sebevědomí k výkonu v Karviné? V semifinále Českého poháru jste ve středu dal málokdy vídaných 13 branek.
Přijel jsem z nároďáku a měl jsem za sebou daleko kvalitnější tréninky. Mluvím hlavně o spoluhráčích, vždyť jsem se tam připravoval s kluky z 1. a 2. Bundesligy. Střílel jsem na Martina Galiu a Tomáš Mrkvu, opravdovou evropskou top kvalitu. To se muselo někde projevit.

Euforie v Karviné už byla dlouhá a oprávněná…
Do Karviné žádný český tým nejede pro jisté vítězství. Ne že bychom si nevěřili, ale favority jsou vždycky domácí.

A teď si kousněme do kyselého jablíčka. S Lovosicemi jste o půli vedli 15:10. Co se stalo po změně stran?
V kabině jsme si řekli, že nic nezměníme a budeme hrát se stejným nasazením. A za čtyři minuty jsme udělali pět technických chyb. Asi jsme si mysleli, že to přijde samo, nesoustředili se. Rád bych vám to řekl, ale sám to nevím.

A vy jste se zase dostal k poslední střele. Jenže jste trefil břevno. Vyčítáte si to?
No, mrzí mě to, ale nemůžu proměnit každou střelu. Teď chci jen poděkovat Brnu, že porazilo Karvinou.

A Kopřivnici, že udolala Zubří. Dukla je rázem druhá.
Přesně tak. Až na nás všechno dopadlo, jak mělo.