Po ročním působení v nizozemském klubu JD Techniek Hurry Up se levoruký křídelník vlastně vrátil domů. Pochází z Dvora Králové nad Labem a v Jičíně se házenkářsky rozkoukával.

Pak na třináct let spojil svůj život s Duklou. V Praze slavil dva tituly, dvakrát vyhrál Český pohár a na evropské scéně byl účastníkem mnoha pohárových bitev.

Máte za sebou dva pražské duely. Rozhodly o výsledcích lepší druhé poločasy domácích?
Úvody obou zápasů jsme odehrály relativně dobře a dokázali Duklu držet na uzdě. Jenže po přestávkách byla naše hra tristní. Třeba desetiminutovku na začátku druhého poločasu sobotního utkání jsme prohráli 1:9, a to rozhodlo o celém zápase. A podobné to bylo i v neděli.

Dokážete říct, co za takovými výpadky stojí?
Podobná hluchá místa se silnějšími soupeři jsme měli i v základní části extraligy. Možná je to tím, že Jičín nemá takové tréninkové možnosti jako přední týmy. Bylo by vlastně divné, kdyby se to někde neprojevilo.

Pokud Duklu v sobotu neporazíte, sezona pro vás končí. Vnímáte to tak, že vás čeká zápas o všechno?
Na sobotu se připravujeme stejně jako na každý jiný zápas. Víme, co nás čeká, v čem je Dukla silná. Nicméně hrajeme doma, a když jsme ji hostili na podzim v základní části, tak z toho byla remíza. Jdeme do toho s tím, že chceme sérii minimálně prodloužit a určitě si zahrát i v neděli.

Jaké to je nastupovat proti řadě kluků, s nimiž jste ještě poměrně nedávno sdílel společnou šatnu?
S většinou mužstva jsem hrával. Mám tam kamarády a na vzájemné zápasy se vždycky těším. Jsem rád, že poměříme síly, ale hlavně by mě potěšilo, kdybychom je víc potrápili a cestu nahoru jim znepříjemnili.

Duklu se vám osobně ještě nepovedlo porazit. Myslíte, že by se vám to mohlo podařit nyní?
Měl bych z toho dobrý pocit, ale hlavně bych jim postup nerad pustil zadarmo. (usmívá se) Aspoň jednou v sezoně bychom je porazit mohli, ale pokud Duklu nevyřadíme, budu jí v další fázi play-off fandit. Klukům budu přát, aby to dotáhli co nejdál. Nejlépe až do finále.

Před sezonou jste se vrátil do míst, kde jste jednak vyrůstal a zároveň i s házenou začínal. Jak se vám ve vašem rodišti líbí?
Z Jičína jsem kdysi po roce v mladším dorostu odešel do Prahy studovat gymnázium a hrát za Duklu. Teď s přítelkyní žijeme ve v rodném Dvoře Králové. Nedávno se nám narodila dcera, takže se všechno točí kolem ní. Žije se nám dobře, je tu krásně. Na tréninky a zápasy dojíždím. Je to asi čtyřicet kilometrů.

V Jičíně hrajete házenou, ale bez zaměstnání se neobejdete. Čím se nyní zabýváte?
Házená v tom zase hraje roli. Jsem zaměstnaný na Českém svazu házené.