Včerejší zápas Žižkov - Slavia přinesl souboj dvou nejslabších pražských týmů letošní prvoligové sezony. Bohužel je to tak. A kdo tvrdí o Slavii něco jiného, tak nemluví pravdu.


Žižkovští předčili Slavii v bojovnosti, v chuti a v touze po vítězství a proto se radují ze třech bodů. Pravda, gólová akce Kalivody byla snad jediná vážnější ze strany domácích, ale hraje se na góly. A ten Slavia nedala.


Řada fanoušků i fotbalových odborníků si stěžuje na to, že Slavia oslabila. Ale copak ostatní hráči zapomněli hrát fotbal? Vezmem si to postupně, odzadu. Čontofalský. Cicman. Hubáček. Kaufman. Latka. Trubila. Hloušek. Janda. Jarolím. Pospěch. Vlček. Těchto jedenáct hráčů by ihned bral jakýkoliv jiný český tým, nejsou to žádní nováčci, ale zkušení a ostřílení hráči, kteří už mají něco odkopáno. A najednou, jako když se mávne kouzelným proutkem.. to nejde…


Proč?


Chlapi, takhle se za Slavii nehraje. Může se prohrát, to se stane, ale když se nebojuje, tak se nemůžou hráči ani vedení klubu divit tomu, že se kolem Slavie prohlubuje čím dál tím více nenávistnější atmosféra.


Včerejší zápas jsem strávil mezi staršími fanoušky, kteří „sešívaným“ fandí už několik desítek let a je mi jich líto. Z jejich slov, že takhle špatné to snad ještě nikdy nebylo, jde vyčíst něco pravdy…

Pravda. Fanoušek do toho nemůže zas tolik mluvit, protože to je hra akcionářů a nejvyššího vedení, ale fanoušek (= klient) zkrátka přestane chodit. Nervy má každý jen jedny a infarkt není sranda…

michal.kava@denik.cz