Mezi nesmrtelné vstoupil v roce 1996. Před jedenácti lety nečekaně vyhrál slavný Wimbledon a přerušil sérii triumfů Peta Samprase. „Tehdy devadesát devět procent Nizozemců znalo mé jméno a devadesát procent můj obličej z fotek,“ vzpomíná.

Změnil vám ten titul život?

Bezpochyby. Je to nejdůležitější turnaj mé kariéry.

Nemrzí vás, že jste skončil s tenisem předčasně kvůli zranění?

Možná jsem mohl vyhrát jeden dva grandslamové turnaje, ale mám alespoň jeden. Kdybych Wimbledon nevyhrál, asi bych byl frustrovaný.

Hrál jste před exhibicí v Praze v minulosti i jiný zápas?

Možná jako junior.

Jak často jezdíte do Česka?

Naposledy jsem tady byl před čtyřmi lety a pak jenom na dva dny. Můj táta je na tom ale tak dobře, že každý měsíc nebo dva přijede do Nizozemska. Ale až bude starý, budu muset jezdit do Česka víckrát.

Dá se říci, že je pro vás Česko druhým domovem?

Mám k němu speciální vztah, ale nenarodil jsem se tady, takže je to jiné.

Máte rád české jídlo?

Jo, třeba bramborové knedlíky, nebo tu červenou omáčku, jak se jmenuje …rajskou.

Mluvíte docela dobře česky. Snažíte se udržovat češtinu?

Vůbec ne. Když mi bylo tak deset dvanáct let, mluvil jsem hodně dobře, ale teď nemám praxi.

Jak hodně jste pomáhal sestře Michaele se servisem?

Trochu. Házela si míč doleva, nízko a nevyužívala celé tělo. Je to dlouhá a silná holka a musí jít více pro eso, ale ona to chtěla hrát na jistotu.

Vyhraje jednou taky Wimbledon?

To nikdy nevíte. Teď má důležitý rok. Loni udělala velký skok, ale letos nezačala dobře. Když udrží čtyřicítku, tak může příští rok udělal krok k dvacítce. Umí to, má výborný servis a bekhend, slušný forhend a hlavně bojovný srdce.

Zahrajete si konečně spolu smíšenou čtyřhru ve Wimbledonu?

Uvidíme, už dvakrát to padlo. Předloni si Míša zranila koleno a před rokem já kyčel. Když budeme oba fit a dostaneme divokou kartu, tak bychom měli hrát.

Končil jste kvůli zdravotním problémům. Jak jste na tom dnes?

Nehraji tenis, tak výborně (smích). Nemám problémy, ale ještě po konci kariéry jsem musel na dvě operace, bolavého loktu a chodidla.

Co děláte, když nehrajete tenis?

Jsem ředitelem v Rotterdamu a pracuju pro banku, které radím, jak dát co nejlepší servis sportovcům. Mám taky nadaci pro děti z chudých městských čtvrtí.

Jak se daří vašim dětem, taky hrají tenis?

Hrají oba dva, ale zvlášť sedmiletý Alec je docela dost fanatickej. Devítiletá Ema to tak neprožívá, spíš ji baví kreslení. Teď nedávno ale hráli svůj první turnaj a oba se dostali do semifinále a vyhráli debla. Dostali první pohár a byli spokojený.

Chtěl byste mít z Aleka tenistu?

Je vážně fanatický. V pátek jsme přijeli z dovolené a on už v letadle žadonil, jestli ještě půjdeme hrát tenis. Ale pršelo, já měl vyřizování a on úplně brečel, že to nevyšlo.

Jste rád, že ho tenis baví?

Mám z toho dobrý pocit. Vždyť tenis byl a je můj život. Když jsem byl zraněný, potkal jsem svoji ženu. Jsem ředitelem tenisového turnaje. Všechno v životě jsem dostal jen díky tenisu.

Váš táta byl na vás tvrdý. Budete stejný na Aleca?

Asi tak ne. Zatím vychází všechno od něj, ale uvidíme, až bude starší, třeba budu muset být přísnější.

Kdo je teď v Nizozemsku slavnější – vy, nebo vaše manželka?

Předtím jsem byl slavnější já, ale teď bych řekl, že už je ona slavnější.

Stále píše knížky?

Ano, píše o životě s dětmi i knihy pro děti. Také překládá divadelní hry z angličtiny do holandštiny a píše sloupky do novin, které čtu vždycky v letadle a jsou výborné.