Australanka je vyhlášená obojživelnice. Medaile z obou slalomářských disciplín sbírá jako houby po dešti a český olympijský vítěz se kromě kajaku snaží prosadit také na druhé lodi. U protinožců došlo i k situaci, kdy si slavní vodáci společně zatrénovali na rovné vodě a třicetiletý závodník USK Praha se nestačil divit.

Jak jste byl s kempem spokojený?

V Penrithu byly skvělé podmínky, snad nejlepší, co jsem tam zažil. Na slalomové trati bylo od začátku ledna docela volno, ale po šesti týdnech dráhu kvůli zvýšenému množství sinic ze dne na den zavřeli.

Co to pro vás na druhém konci světa znamenalo?

Byla to rána. Předem nebyly žádné náznaky. Jen přišel mail, že od zítřka voda nepoteče. Většina vodáků se sbalila a odjela někam jinam. Také jsme to zvažovali, ale byli jsme v Austrálii celá rodina, a tak se nám zdálo komplikované přemístit se do Aucklandu na Nový Zéland nebo do Spojených Arabských Emirátů. Nakonec jsme se rozhodli, že v Penrithu zůstaneme.

Jaké jste tam měl potom podmínky na trénink?

Naskytla se možnost jezdit na jezeře. Věděl jsem, že když dokážu na rovné vodě odtrénovat podobný objem jako na slalomové dráze, vyjde to nastejno. Do konce kempu zbývaly asi tři týdny a odtrénovali jsme všechno, jak podle plánu. Teď mohu s klidným svědomím říct, že mi to pomohlo. Na kánoi mi to stoprocentně pomohlo a nic mi to neubralo ani na kajaku.

Jezdit bez peřejí a branek ale asi není nic pro vás…

Pravdou je, že to člověka moc nebaví. Je to pořád stejný. Jen se to drtí a drtí a je to hlavně o dřině. Všechno, co je na našem sportu hezký, tam odpadává. Asi deset dní se mi to zdálo v pohodě, ale pak už to bylo těžký. Ovšem mentální nastavení, že mi to pomáhá, jsem si udržel až do konce.

Jakým zpestřením pro vás bylo, když jste si mohl zatrénovat s Jessicou Foxovou?

Jezdili jsme spolu na rovné vodě celé dvouminutové tratě. Překvapilo mě, že mi ve finálním sprintu ujela, čímž mě dost naštvala. Vymlouval jsem se, že to byla ode mě špatná jízda, ale když jsme to porovnali se všemi časy, tak byla vždycky rychlejší. A tak jsem se naštval podruhé. (usmívá se)

Dalo se od ní něco okoukat?

Myslím, že společné ježdění bylo pro oba přínosné. Přístup ke sportu má podobný jako já. Popovídali jsme si o tom. Je to velká profesionálka.

Přivezl jste si z Austrálie ještě nějaký zážitek?

Podařilo se nám zařídit, aby tam naši kluci chodili do školky. Sice to byl delší proces, ale přineslo to novou zkušenost. Učitelky jim nerozuměly a byly z toho trochu vykolejené. Když jsem si je odpoledne vyzvedával, tak v autě obvykle hodnotili, jaké to ve školce bylo. Slyšel jsem, že se jeden ptá: plakal jsi? Jo, odpovídal druhý, a ty? Já taky. To je asi ten nejpěknější zážitek. Na to nezapomenu.

Už brzy začíná sezona. V kajaku máte zajištěný start v Paříži. Myslíte už na olympiádu?

Už se to blíží, ale tím, že jsou před námi ještě další akce, vnímám to tak, že je to ještě daleko. Ale po mistrovství Evropy si určitě řeknu, Ježíši, už je to za chvilku. (usmívá se)

Dosáhl jste určitého věku, vyhrál jste prakticky všechno. Nepřemýšlel jste, že byste se víc věnoval rodině?

Je to otázka zdraví. Beru to tak, že když mě bude vodní slalom dál naplňovat, mohl bych třeba ještě o dvě olympiády zabojovat. Hry jsou párkrát za život, končit zatím nehodlám.