Loňské Superfinále jste si moc neužil, když jste hodně trpěl s křečemi. Věříte, že letos si to užijete víc?
To bych rád. Loňský rok nechápu, tělo mi úplně vypovědělo službu. Věřím, že letos to bude jiné. Z posledních dvou Superfinále se jedno nepovedlo vůbec nikomu z našeho týmu a v tom minulém jsem už od půlky zápasu nemohl moc běhat. Pak to skončilo tak, jak to skončilo. Mám trochu dluh vůči týmu, abych konečně něco předvedl.

Na tiskové konferenci jste zmiňoval, že se zapojujete i do přípravy chorea na Superfinále. S čím konkrétně pomáháte?
Klukům z tatranského kotle většinou pomáhám, protože mě to baví. Jsem rád, když to můžeme někam posunout. Je to docela náročné, poprvé děláme něco, co jsme ještě nedělali. Fakt cením lidi, kteří to dělají na fotbalech a hokejích, je s tím dost práce.

Taky malujete?
Různě maluju, není nás tolik, zhruba pět šest a nějak se tam točíme. Máme práci, tréninky, do toho pořád nejsou volné prostory, kde to děláme, takže to je docela složitý proces. Ale baví mě to.

Těšíte se, až to uvidíte? Budete to vůbec během zápasu vnímat?
Těším se, jestli se to povede, tak to asi bude fajn. Jsem z toho ale docela ve stresu… Nebudu to radši prozrazovat. Je to i trošku stres. Při zápase to pak vnímám, minule to bylo hned proti střídačce. Teď si nejsem úplně jistý, kde je náš kotel a kde je střídačka, takže je možné, že to třeba nezaregistruju. Snažím se to ale vnímat v rozumné míře.

V Tatranu strávíte i další tři sezony. Kdo přišel s nápadem oznámit vaše setrvání v klubu originálním videem?
Náš markeťák Martin Šindelář do toho šlape, což je taky výrazný posun v celém klubu. Byla shoda vedení a jeho, že chceme udělat něco relativně velkého. Ne jen oznámení fotkou. Pak už jsme řešili, co to bude, a byly různé náměty. Kromě filmové předlohy dělal menší verzi i Manchester City s Kylem Walkerem. I to jsme viděli, ale udělali jsme to spíš podle filmu než podle City.

Vlka z Wall Street, z něhož scéna je, jste viděl?
Jasně, víckrát. Tahle scéna je ale známá, takže když jsme to řešili, tak nám to hned padlo do oka.

Měli kluci z týmu podobnou radost jako ve videu, že zůstáváte?
Původní myšlenka byla autentická verze, že to oznámím a kluci se takhle budou radovat. Samozřejmě se to ale neblížilo tomu, jaká radost je ve videu. To je samozřejmě nahrané.

Kolik jste měl nabídek? Stoupl třeba zájem ze zahraničí po Champions Cupu?
To asi ani ne. Snažil jsem se mluvit se všemi zahraničními týmy, řekl jsem si, že když se budu rozhodovat, tak dám šanci úplně všemu. Stálo mě to hodně času a hodně hovorů. Pak jsem to vyselektoval. Bylo to hodně komplexní a nakonec jsem se rozhodl pro Tatran.

Vždycky jste říkal, že škola má přednost. Teď už pracujete v nějaké advokátní firmě?
Přítelkyně už dělá koncipientku, já budu dělat koncipienta za pár měsíců. To byl hlavní faktor. I tak byla spousta možností, jak to udělat, ale nakonec se sešlo hodně věcí a rozhodnutí, i když bylo těsné, bylo pro Tatran.

Je to vzkaz pro mladé hráče, že má česká soutěž kvalitu?
Částečně jo. Je vidět, že i tým z české ligy může sehrát spoustu zápasů se zahraničními týmy v rámci Champions Cupu. Zároveň se liga určitě posouvá. Na druhou stranu si myslím, že mladá generace florbalistů už je profesionálnější, moje generace to pořád hodně kombinuje se školou a prací. Teď mladí ale často po vzoru mladých hokejistů letí hned v útlém věku do Švédska. Nevím, jestli je to pro ně návod ode mě. Třeba pro českou reprezentaci je asi pořád lepší, aby hráči hráli v zahraničí, na druhou stranu mince má dvě strany. Kdyby všichni odcházeli, tak se liga neposouvá.