Vraťme se ale v čase, ještě před vánoční svátky, do chvíle, kdy mladý volejbalista stvrdil nekompromisní smečí tři body ČZU z palubovky mistrovské Ostravy a vydal se ve voze kouče poražených, ale i reprezentace na první sraz české elity do Nymburka.

Michale, co jste si říkal, když jste místo za zaslouženým volnem, mířil za dalším volejbalem?
Moc jsem se na sraz těšil. Navíc mě na něj vezl reprezentační trenér, se kterým jsme si ve voze krásně popovídali.

Neměl jste přeci jen touhu odpočinout si?
Ne, ta u mě nikdy nenastane. Jsem hráč, pro kterého je volejbal na prvním místě. Rád trénuji, tvrdě trénuji. Jsem navyknutý z klubu a předtím i z juniorské reprezentace na veliké dávky. Neměl jsem tak žádný problém. Navíc jsem jel do národního týmu, který stojí u každého hráče nejvýš.

O čem jste s trenérem hovořili?
O skončeném zápase, probírali jsme důvody výsledku. Trenér Šmejkal říkal, že Ostrava nehrála moc dobře hlavně proto, že moc netrénovala, jelikož jezdila po evropských pohárech. Probrali jsme i nějaké věci ohledně repre.

Kouč Šmejkal povídal, že vás cestou pochválí. Splnil slib?
Říkal, že jsem hrál dobře. Nějak moc jsme to ale neřešili.

Na srazu se vás sešlo šestnáct. Kvalifikace se ale měla zúčastnit pouze dvanáctka vyvolených. Jak moc to hráče znervózňuje?
Samozřejmě to na psychice nepřidá. Říkáte si, že můžete rychle vypadnout, když máte v týmu takové „konkurenty". Ne konkurenty, mnohem lepší hráče světového formátu. Pak si ale řeknete, že se můžete pokusit přiblížit jejich výkonům a hlavně něco okoukat.

Co vám dává spolupráce s Konečným a Štokrem?
Především si ji užívám. Trénovat po boku takových hráčů je úžasné. I když je mi jasné, že bude moc těžké, abych si za nimi zahrál. Jistá šance se rýsuje, pokud dá trenér Štokra na smeč a Konečného na univerzála. Pak se může otevřít druhý post univerzála. Což by bylo nadějnější. Jako třetí univerzál se asi na hřiště nepodívám.

Štokra jste označil za svůj vzor. Čím je pro vás tak mimořádný?
Obdivuji na něm jeho agresivní styl. Spolehlivost. Většinu balonu na síti uhraje. Má veliký přehled o hře a na svou mohutnou postavu velmi dobře zvládnutou motoriku. Jednou bych rád hrál jako on.

Štokr řekl, že ve vás vidí největší volejbalový potenciál ze všech mladých českých hráčů.
To mě hodně zahřálo.

Jak si se Štokrem rozumíte?
Věřím, že dobře. Povídal jsem si s ním o řadě volejbalových věcí. O tom, jak konkrétní věci řešit na hřišti.

Bavíte se se vzorem třeba o holkách?
(směje se) Tak o holkách jsem se s ním zatím nebavil. Nějak mě to ani nenapadlo.

Jak vám vyhovuje spolupráce s trenérem Šmejkalem?
Pan Šmejkal vede výborně tréninky, které jsou uspořádány velice dobře. Je to podstatně lepší než loni, kdy byly v reprezentaci tréninky přehnané. Většina hráčů je fyzicky nezvládala. Všechno pak bylo hodně demotivující. To teď nás trénování i hra baví. Pan Šmejkal je nejenom dobrý trenér, ale i výborný člověk.

Před kvalifikací jste absolvovali dvě přípravy. Obě prohráli se Slováky 0:3. Proč?
V prvním zápase jsme udělali neskutečné množství chyb na útoku. Celá hra byla taková chaotická. Ve druhém bylo všechno malinko lepší, fatální chyby už jsme nedělali. Hlavně obrana se zvedla.

Jak moc vám vzaly prohry vítr z plachet?
No tak byla to zkouška, ve které jsme neobstáli. Musíme věřit, že se to zlepší a důležitější utkání vyhrajeme.

Přes koho by mohla vést cesta na šampionát?
Abych řekl pravdu, tak až na Bulhary soupeře zatím neznám. K postupu musíme třikrát zvítězit. Uvidíme. Proti Holandsku a Kypru je to reálné. No a s Bulhary? Ty už snad musíme jednou porazit.