S Robertem Změlíkem jsme si o dění kolem projektu povídali.

Jak se těšíte na finále?

Těším se, protože se pořád snažíme, abychom pokaždé byli o kousek lepší. A jsem rád, že tomu tak je - zvyšuje se počet účastníků, ale daří se zapojit do dění i řadu známých osobností. Navíc sledovat snahu o co nejlepší výkon jak mladých, tak i u učitelů je moc fajn. Najednou vidíte, jak je to sportování opravdu baví a jak bojují o každý bodík, stejně jako my v desetiboji.

Je cítit, že se postupně mění náhled učitelů tělesné výchovy na tento ojedinělý sportovní projekt?

Je dobré, když učitelé byli od začátku přítomni nejen samotnému soutěžení, ale všem tréninkům. Je zřetelně vidět, že když tohle sportování je ve školních osnovách, tak výkonnost dětí výrazně roste. Úspěšným nemusí být pouze ten, kdo je nejtalentovanější, naopak úspěšným bude ten, kdo se věnuje disciplínám OVOV více, déle a pravidelně. To je nepostradatelné pro úspěšnost a cestu k vítězství.

Cítíte rozdíly v přístupu učitelů tělesné výchovy na vesnických školách a školách ve městech?

Nezaznamenáváme rozdíly, o jak velkou školu jde. Nejdůležitější je, zda ředitel školy dává této činnosti prostor a šanci, aby se škola mohla této aktivity zúčastnit, a dá takzvaně zelenou učitelům a učitelkám tělesné výchovy. Pokud je nadšený učitel, je pak nadšená celá třída i škola. Když tohle vidíte a cítíte, jsou to krásné okamžiky, které dávají odpověď na otázku, zda tohle všechno má smysl.

Věhlas OVOV stoupá. Co by podle vás mohlo být ještě lepší?

Vždy je co zlepšovat. Obrovským krokem kupředu bude spojení s Českým olympijským výborem. Pro nás to znamená nejen větší mediální podporu, ale i přínos na poli finančním. Pokud se chceme posouvat kupředu, tak peníze jsou potřeba k rozvoji tohoto programu.

Pamatujete se, kdy vznikla první myšlenka na OVOV?

To jsme seděli s Romanem Šebrlem v restauraci v RS sportcentru. Bavili jsme se o tom, jak vrátit společnosti to, co nám za léta našeho sportování poskytla a díky čemu jsme dosáhli zlaté olympijské medaile. Oba jsme se shodli na tom, že pozornost musíme soustředit na školní mládež, kde byly naše první krůčky, které určily směr našeho sportovního působení. Zlomové bylo to, když jsme se vydali za tehdejším ministrem školství, kde jsme svoji myšlenku odprezentovali. Líbilo se mu to, měl jedinou podmínku - aby se to nejmenovalo odznak zdatnosti. A tak vzniklo OVOV - Odznak všestrannosti olympijských vítězů.

OVOV je už celoroční práce. Kolik lidí se na něm podílí?

Na plný úvazek tu pracuje třináct lidí. Celkově se pak na realizaci podílí zhruba dvousetčlenná armáda lidí. K tomu pochopitelně velké množství místních učitelů, učitelek, trenérů a trenérek, velkou pomoc máme od armády a Policie České republiky, za což jsme opravdu hodně vděčni.

Vy jste doslova v jednom kole, máte více aktivit. Dokážete si ještě najít čas na sportování? Byl zvyklý tvrdě trénovat a nyní toho času moc není.

To je pravda, jsem v jednom kole, ale většinou mne to baví, pohybuji se kolem sportu. Navíc, když vidíte ty nadšené tváře - ať mladých sportovců nebo jejich učitelů, ale i rodičů, babiček a dědečků, je to nádherný pocit, že to není zbytečná práce. Sport byl, je a bude součástí mého životního stylu, snažím se pravidelně hrát tenis a stolní tenis a pravidelně se zapojuji do cviků v rámci OVOV. Vím, jak je tahle aktivita prospěšná pro organismus. A jsem rád, když sbírám bodíky a zlepšuji se.

Váš rekord v disciplíně hod medicinbalem přes hlavu je neuvěřitelných 29,5 metru. Nechystáte se ho překonat?

Přiznám se, že moje soutěžní povaha s koncem aktivní kariéry nevyprchala. Láká mne hranice třiceti metrů. A překonat tuhle hranici zrovna na Julisce, to by bylo moc příjemné zakončení letošního 5. ročníku OVOV.

Co byste vzkázal čtenářům?

Snad jen to, že kdo máte alespoň trochu času, přijďte se na Julisku podívat, zafandit a třeba si i vyzkoušet některou z disciplín OVOV. Budou tam vidět nádherné souboje, krásné výkony, ale hlavně snaha překonat sám sebe.