Běžecká radost měla nejrůznější podoby. Nejstarší borec sedmasedmdesátiletý Petr Janový z Plzně nebyl poslední. Řada běžců se postavila na první maraton. „V sedmapadesáti mám nejvyšší čas, nebo ne?,“ smál se René Zelenka.
Jako vzpomínka na překonání covidových časů, ale i na zpestření se startovalo individuálně. Mezi osmou a jedenáctou od Branických ledáren. Pak se běželo na Zbraslav, přes Lipence, vrchol Cukráku, Černolice, po brdském hřebeni až k Mníšku a dál…
… po osvědčené značené trati, s občerstvovačkami a s měřením času až do cíle u restaurace Vlaška na okraji lesa u Dobříše. V Praze bylo těsně nad nulou. V Brdech něco pod, ale nefučelo, ani nepršelo.
Favorizovaný Ondřej Fejfar přijel ze zasněženého Vrchlabí. Podél Vltavy to rozběhl slušně: 3:30-35 na kilometr. „Až jsem se toho lekl,“ přiznal. V terénu ale přece jen srovnal tempo. „Běželo se pěkně. Je to moc pěkná trať, ale už to bylo přece jen dlouhý,“ říkal v cíli, kde překonal rekord závodu za 2:53:53.