Jak jste na tom po zdravotní stránce?

V rámci možností dobře. I když jsem teď kvůli píchání ve stehně čtrnáct dní stála a nemohla trénovat.

Spočítala jste svá zranění?

Trápilo mě hlavně pravé koleno. Ale pořádně dlouho. Byla jsem na plastice, po které jsem se stále vracela. Ve Slavii jsem se pomalu nedostala na hřiště, proto jsem zkusila Písek a skončila opět na artroskopii… Klepu to na dřevo, snad už se budu moci soustředit jen na házenou.

Vzpomínáte v dobrém na angažmá v Písku?

Na něj nedám dopustit. Dostala jsem v něm impulz. Zjistila, že můžu ješ-tě hrát. Hlavně psychicky jsem v něm šla nahoru.

Obnovená premiéra v Edenu: jaké ve vás vyvolala pocity?

Smíšené. Zatím mám problémy s fyzičkou. Proti zatažené obraně jsem docela stíhala, proti vysunuté jsem se ale trápila.

S čím jste se vrátila do Slavie?

Písku jsem vděčná, brala jsem ho ale jako přestupní stanici. Když mě v létě zavolal trenér Slavie Řezáč, udělal mi obrovskou radost. Nechci jeho důvěru zklamat.

Tým červenobílých byste měla vést.

Ráda bych. Taková už je úloha střední spojky. Navíc jsem tu čtvrtá nejstarší, což je v mém věku docela výzva. (směje se)

Kam mohou sahat ambice mimořádně mladého celku?

Jsem přesvědčená, že máme na medaili. Jak ve společné soutěži, tak v play-off české ligy.

A ambice Elišky Jačkové…

Po všem problémech chci zůstat hlavně zdravá.