Za sebou má slušné výsledky v cross-country i v seriálu Kolo pro život. Loni se vrátil do rodinného týmu ZPcyklo PROOFY Corratec, ale to, že pojede premiérový mistrák e-biků, se dozvěděl v podstatě z hodiny na hodinu.

„Týden před závodem na Dolní Moravě mi brácha, který je šéfem týmu, oznámil, že budu na startu. Vzápětí ale dodal, že pro mě nemá kolo. Sehnat ho nebylo vůbec snadné, protože elektrokola během karantény z prodejen zmizela,“ říkal dvaadvacetiletý závodník.

Nakonec se podařilo jeden vyhovující kus sehnat, ale rám byl o něco větší než by Michal potřeboval. „Bylo to takové kolo pro velkého taťku,“ smál se. „Ale bylo jediné, které mělo omezovač na 25 km/hod, což bylo podmínkou. Jakmile se překročí tato rychlost, motor přestane pomáhat.“

Povedl se start

Jinak se moc úprav dělat nedalo. „Namontovali jsme jen kratší představec a vidlici s vyšším zdvihem a ještě jsme se snažili kolo co nejvíc odlehčit. S e-bikem jsem neměl žádnou závodní zkušenost. Ony se stejně závody v této disciplíně nepořádaly a tak jsem pořádně nevěděl, do čeho jdu,“ vyprávěl.

„S e-biky to ovšem není tak, jak si někteří lidé myslí: že se pod kopcem zapne elektromotor a ten vytáhne jezdce nahoru,“ pokračoval. „Záleží naopak na tom, jak se tlačí do pedálů. Podle toho, jakou má člověk výkonnost, tak ji elektrokolo násobí. Není to ale jen o síle v nohách, ale i o technické zdatnosti jezdce,“ vysvětlil.

Michalovi se povedl start a na vrchol sjezdovky vyjeli s Filipem Rydvalem sami. „V tu chvíli jsem si uvědomil, že by z toho mohl být zajímavý výsledek. Jenže přišly defekty. V depu jsme dofukovali kola. Pak vypnul motor, takže část stoupání jsem musel zvládnout vlastními silami. To znamenalo další zdržení a propad do druhé poloviny desítky,“ líčil trable.

„V posledním okruhu, kdy jsem dostal zpátky na druhé místo, jsem si říkal, že dolu musím dojet na jistotu a už mě nikdo nesmí ohrozit. Jenže asi dvě stě metrů před cílem jsem se na skoku ohlédl a uviděl, že mě dojel Ondřej Zelený. Nečekal jsem to, nějak jsem zazmatkoval, spadl a přišel o druhé místo. V cíli jsem radost necítil, ale naštvaný jsem mohl být jen sám na sebe,“ poznamenal.

Největší rozdíl je ve váze

Až s odstupem času si uvědomil, že mu nohy jely parádně a dostal se na bednu. „Medaile je krásná. Svým způsobem je to můj nejlepší výsledek. Beru to jako příjemné zpestření sezony. Přišlo mi to jako ohromná show pro diváky, protože díky motoru se v průběhu závodu objevují jiné problémy než na klasických bikách,“ vykládal držitel bronzu.

„Závod se mi líbil, rád bych u e-biků zůstal. Otázkou je, jestli se budou pořádat závody. Jedná se o plnohodnotný závod, jenom je rychlejší. Nevidím na tom nic špatného. Proti klasickým horským kolům je největší rozdíl ve váze. Je cítit, když máte pod sebou najednou místo devíti kilo třiadvacet. To je dáno hmotností motoru a baterie,“ dodal