„Obětoval jsem třičtvrtě roku života přípravě, abych se probojoval na kemp na Floridu, ale už před pěti šesti lety jsem měl změnit svoje přípravné návyky a více se věnovat atletice. Tyhle dveře už mám zavřené,“ přiznává otevřeně v rozhovoru ofenzivní lajnař, který ve víkendovém finále Super Bowlu bude držet palce Tampě s Tomem Bradym v čele.

Jaký pro vás byl ze sportovního i osobního pohledu uplynulý rok 2020?
Fotbalově to za moc nestálo. Nehrála se rakouská ani německá liga, kde hostuji. Odehrála se alespoň část té české, takže naši mladí kluci měli možnost hostovat v jiných klubech. Z osobního hlediska jsem se od března intenzivně připravoval na druhý pokus uspět v kempu International Scouting Combine. Ten v Německu vyvrcholil 7. října a bohužel 9. prosince mě informovali, že jsem se nedostal mezi vybrané hráče na Floridua v programu tak nepokračuji.

Jak takový kemp probíháa jak se na něj fotbalista může dostat?
Můžete se na něj dostat pouze na základě pozvání od zástupců NFL. Standardně se koná tak, že je jeden velký kemp během víkendu, na který přijedou hráči z celého světa a testují se. Letos to bylo kvůli covidu rozsekané na asi dvanáct až patnáct malých jednodenních kempů. Místo toho, aby cestovali hráči, tak cestovali zástupci NFL za nimi. Šlo o menší skupiny hráčů, tak osm devět lidí maximálně, v Německu jsme byli tři.

Vybraní pak pokračují dál?
Ano, ty pozvou na IMG akademii na Floridu, kde se pod trenéry tři měsíce připravují na velký International Scouting Combine. Ten už sledují skauti všech 32 týmů NFL.

Jak jste dopadl? V roce 2019 vám Florida těsně unikla.
Stejně jako tehdy. Byl jsem pozvaný na Scouting Combine, ale na Floridu se nedostal.

Jak moc náročné je uspět?
Je tam hrozně moc aspektů, které hrají roli. Ať už fotbalové, atletické nebo i as-pekty, které se jen těžko vysvětlují. Nejdůležitější část je atletičnost. Tady bych rád zdůraznil, že je lepší být větším atletem než lepším hráčem. Oni totiž hledají skvělého atleta, jehož naučí hrát fotbal. Kdo hrát umí, ale je horší atlet, nejspíš se tam nedostane a naopak projde skvělý atlet, který fotbal nehrál.

Má vůbec člověk mimo Ameriku šanci se do slavné NFL probojovat?
Určitě, ale je to hodně náročné. Několik takových hráčů už tam je, ale ti prošli celým college programem. Šance určitě je. Hráči NFL tomu ale obětují naprosto vše už od raného věku. Když se u nás někdo, jako jsem byl třeba já, dostane na radar ve 24 letech, už je pozdě obětovat vše. Vlak ujel a už je nejspíš pozdě. Musí se cílevědomě pracovat co nejdříve, třeba od patnácti šestnácti let. Hráči mimo Ameriku to mají určitě těžší, ale tento program Scouting Combine je zase udělaný jen pro hráče mimo Severní Ameriku, tedy ne pro Američany a Kanaďany.

Co vám chybělo k tomu, abyste se na Floridu dostal? Věřil jste si? Určitě je to hodně i o sebevědomí.
Jak jsem říkal, je tam hrozně moc aspektů, které jsem si začal uvědomovat, až když bylo pozdě. Je to o tom si věřit, ale také tomu obětovat úplně vše. Pak mít i kousek štěstí a trochu zajímavý příběh okolo a podobné věci.

Víte o nějakém aspektu, u kterého bylo ve vašich silách jej zlepšit?
Kdybych kemp dělal znovu, tak určitě. Otočil bych poměr přípravy atletika versus posilovna. Můj poměr byl dva tréninky v posilovně a jeden atletika. Ano, po bitvě je každý generál, ale udělal bych poměr tak čtyři atletika a jeden posilovna. Věděli jsme, že na atletiku je kladen důraz, aleten je mnohem větší, než jsme si mysleli. Kluk, co byl se mnou v Německu a vybrali ho, je fotbalově průměrný. Je průměrný, ale je to mladý, obrovský kluk, který se hýbal velice dobře. Já byl atleticky v něčem lepší, on v něčem jiném, ale on byl mladší a měl lepší fyzické parametry. Pro ně byl tedy nejspíš jasnější volbou, i když mě jeho výběr docela zaskočil. Měl jsem mnohem víc dbát na atletiku. Kdybych ho ve všem přebil, museli mě vybrat. Bohužel tomu tak nebylo.

Věk je tedy také hodně důležitý?
Ano. Ve 21 letech má úplně jiný potenciál než já ve 26. Na mé pozici ofenzivního lajnaře je hlavní věk mezi 26. a 28. rokem. Kdybych přišel ve 26 letech do Ameriky, tak v jejich očích mě musí dva roky fotbal učit. Neměli by na mě ten potřebný čas – ale zase upřímně, pokud bych byl skvělý atlet, tak by věk nehrál roli.

Je na ten mezinárodní kemp nějaký věkový limit?
Daný limit není, ale příští rok už nepojedu. Vědí, že už je pozdě a tyhle dveře už mám uzavřené. Jak jsem říkal, na lajnách začíná top věk kolem 26. roku. Každá pozice dospívá jindy.

Zdroj: Kamil Herák

Mrzí vás to hodně, že jste ani na druhý pokus neuspěl?
Tak samozřejmě mrzí. Na druhou stranu jsem tomu od března obětoval celý svůj život. Školu, práci, vše, co jsem mohl a měl udělat, jsem v posledním třičtvrtě roce udělal. V přípravě jsem mohl dělat lepší věci, ale problém, proč mě nevybrali, leží před pěti šesti lety. Měl jsem se připravovat jinak a řešit věci jinak.

Jeden sen tedy skončil a před vámi je opět hraní za Black Panthers. Máte informace z rakouské ligy, s jakým scénářem soutěž letos počítá?
Nikdo nic neví. Hrát se ale má. V Rakousku se má oficiálně začít na konci března, ale zatím je potvrzený pouze start německé ligy v červnu.

Jaké jsou vaše nové cíle a přání?
Z krátkodobého hlediska bych chtěl s Black Panthers vyhrát rakouský šampionát. Z dlouhodobého pak Black Panthers dostat mezi nejlepší organizace Evropy. Zajistit částečnou finanční nezávislost, stabilní sponzory. Profesionalizace se asi nedožiju, ale aspoň poloprofesionalizaci, třeba na úrovni Německa. Fotbalv celé republice a až na výjimky i v Black Panthers je takový, že si hráči jdou zahrát, aby dostali chuť na pivo. Chtěl bych, aby to mělo nádech profesionalismu. I když je jasné, že valná část týmu bude mít vždy svá civilní zaměstnání.

Trochu to odlehčeme. Jak by, čistě hypoteticky, dopadl zápas profi týmu z NFL proti Black Panthers?
To se nedá srovnávat, jde o dva naprosto jiné světy. Trenéři, kteří k nám z Ameriky jezdí a sledují, říkají, že top týmy rakouské ligy, kam Black Pantheři patří, jsou na úrovni 2. divize univerzity. V roce 2019 jsme odehráli exhibiční zápas se špičkovým klubem 3. divize, a kdybychom do toho šli v plné síle, porazili bychom je.

Pojďme na závěr zpátky do Ameriky. Za pár dnů vypukne velké finále Super Bowlu. Otázka je tedy jasná: Tampa nebo Kansas?
Přál bych to Tampě. Možná ale bude použita hláška „Král je mrtev, ať žije král“ a tím novým králem bude Patrick Mahomes z Kansasu. Přál bych ale Tomovi Bradymu, aby uspěl a posunul rekordy.

Jaký je vůbec váš oblíbený tým v NFL? Někdo z finálové dvojky nebo úplně jiný?
Fandím Baltimoru. A to ještě z dob, kdy to bylo hodně špatné. (směje se)