Dukla zažila v Bitole peklo. Přes prohru postupuje

 „Bylo to nesmírně těžké. Kluky jsem stále nabádal k ostražitosti a sám si říkal, že je možná až zbytečně straším. Všechna moje slova ale zdaleka nevyjádřila, co jsme v Bito-le prožívali," uvedl po odvetě lodivod, a rychle pokračoval:

 „Hra Makedonců se za týden nezměnila, samozřejmě se zvýšilo nasazení, ale to nebylo podstatné. Prostředí, ve kterém se neslyšíte, okolo vás létají dýmovnice, šrouby, fanoušci na vás plivou, způsobí, že prohráváte už před zápasem o pět gólů," popsal „bitolské peklo" a vlastně tím vysvětlil, proč svítilo o poločase na tabuli skóre 7:12.

 „Na průběžném výsledku se projevil fakt, že se někteří hráči nedokázali vyrovnat s prostředím. Dolehlo na ně tolik, že se po zápase přiznali, že by halu klidně opustili, kdyby mohli. Nedařily se nám rychlé útoky, jak jejich zakládání, tak proměňování. Nezdobila nás ani obrana. Ke všemu se přidaly divné výroky rozhodčích. Ty se ale daly čekat a musím uznat, že nakonec Italové až tolik procent domácím neodvedli," vypočítával důvody dílčího nezdaru, který paradoxně Dukle pomohl ve druhém poločase.

 „Když odcházeli Makedonci do šaten, bylo na nich vidět, jak moc si věří. Ukrojili pět branek z našeho náskoku a nepochybovali, že to tak půjde dál," všiml si Josef.

 „My jsme ale dokázali vstát z popela, naše obrana začala fungovat. Dvě důležité střely chytil Dan Rangl. Díky tomu jsme chodili do rychlých protiútoků, které jsme proměňovali. Soupeři se dostali pod psychický tlak, mají velice úzký kádr, hráčům docházela šťáva. Vyhazovali vysoko nad branku střely, které předtím končily v síti a my už věděli, že postoupíme," usmíval se při vzpomínce trenér, který se na závěr zastavil nad výkony jednotlivců.

 „Vyzvednu všechny kluky, ještě o něco víc ale Kubu Kastnera, na kterém byl od první minuty vidět „zápasový rajc". Bouřlivé prostředí jej vůbec nesemlelo, užíval si ho. To třeba nejlepší střelec prvního zápasu David Šůstek z něj byl vyděšený. Nechci jej za to kárat, vůbec se mu nedivím. Pouze chci na tomto příkladu ukázat, jak cenné zkušenosti hráči v pohárech získají. Příště už podobnou atmosféru unesou lépe," řekl Jan Josef, a ještě přidal své osmifinálové přání:

 „Byl bych rád, pokud by nám vylosovali Portugalce, Lucemburčany nebo Belgičany."

A teď do Beneluxu, přeje si po utkání v Makedonii Kastner

Náročný program zažívá házenkářská Dukla v posledním měsíci, kdy její hráči nastupují pravidelně ke dvěma zápasům za sedm dní. Přesto se jim daří. V extralize se drží v první trojici a v evropských pohárech postoupili do jarního osmifinále. Po utkání v Bitole jsme si povídali s oporou celku, která zazářila především v Makedonii, Jakubem Kastnerem.

Jakube, jak zvládáte zhuštěný program?
Je to náročné. Přes léto jsme ale nabrali dobrou fyzičku a nebýt několika zranění, tak máme kádr poměrně široký, připravený k tomu, abychom mohli hrát poháry. Mně osobně to vyhovuje, zápas je vždycky tím nejlepším tréninkem.

Jak jste se těšil do Makedonie, kde na vás čekala bouřlivá kulisa?
Teď po zápase musím přiznat, že jsem podobný nikdy nehrál. Nešlo pouze o to, že přišlo 2000 lidí. Byli to ale všechno fanoušci, žádní diváci, řvali tak, že nebylo slyšet ani písknutí rozhodčích. Komunikace mezi námi proto byla těžká. Já se ale těšil, bouřlivou atmosféru mám rád, dost možná mi pomohla k lepšímu výkonu.

Jaké vás čekalo přijetí od organizátorů?
Hotel byl na úrovni. Jediné, co bylo nepříjemné, byly vzdálenosti. Už mezi městem a letištěm na nás čekalo 80 kilometrů a tamní infrastruktura nebyla zrovna ideální. Hotel pak ležel čtyřicet minut od haly, což také unavovalo.

Diváci byli hluční. Působili na vás nepřátelsky?
To bych neřekl. Byli fanatičtí. Na Balkáně je normální, že občas na hřiště něco přiletí, viděl jsem šrouby, zapalovače. Diváci křičeli, plivali… Bitola má fotbalový klub a její fanoušci chodí také na házenou. Podle toho to vypadalo. Na hřiště dolétly dýmovnice, v hale se běžně kouří, což hráčům vadí.

První poločas jste prohráli o pět branek.
Nešlo nám to především v útoku. Sedm gólů bylo málo, dvanáct inkasovaných zas až tak špatná vizitka nebyla. Snažili jsme se to brát pozitivně, pořád jsme vlastně vedli o pět. V šatně jsme si říkali, že musíme zlepšit přechod do rychlého útoku. Věděli jsme, že pokud se to povede, postoupíme.

Opravdu jste si tak věřili?
Ano, na začátku druhého poločasu jsme hráli přesilovku, skóre jsme stáhli na tři góly. I když se potom soupeři občas vzdálili, pořád jsme si postupové skóre hlídali.

Jak reagovali domácí fanoušci na váš postup?
Nebylo to nijak hrozné. Diváci zatleskali svým hráčům, oni zase jim. Pak jsme jim zatleskali i my. Dan Rangl šel ještě dál a dokonce si šel podat ruce s jejich fanoušky. Žádné excesy se naštěstí nekonaly.

Přestože nastupujete v extralize většinou na křídle, v Makedonii jste se postavil na spojku. Výškovou převahu jste asi neměl?
Tu nemám ani na křídle. V extralize patřím zhruba mezi deset nejmenších hráčů. Na spojce jsem si ale rád zahrál, nastupoval jsem na ní dvanáct let, do chvíle, než jsem v Dukle přešel do áčka. Nikdy nebudu ostrostřelec z dálky, jeden na jednoho se ale prosadit mohu.

To se vám podařilo čtyřikrát. Jste s tímto číslem spokojený?
Jsem. Branek mohlo být ale víc, klidně šest. Neproměnil jsem sedmičku, dorážku po ní. Trefil jsem i tyčku. Nemusíme se ale bavit o gólech. Důležité je, že je někdo vstřelil. Postoupili jsme, to je rozhodující. V prvním zápase jsem se trefil jednou, vyhrálo se ale a já byl spokojený. Žádný z nás se netváří jako hvězda, vyhrává vždy tým.

Ve čtvrtek se bude losovat osmifinále poháru. Koho byste si přál z osudí? Kterému týmu byste se rád vyhnul?
Přál bych si jeden z lucemburských celků, nebo z Belgie, přestože se přiznám, že neznám sílu házené v těchto zemích. Jde ovšem o přijatelné destinace. Naopak bych se nerad podíval na Ukrajinu, kde teď panuje napjatá situace. Nechtěl bych letět ani do Izraele, což je taky válečná zóna. Osobně mě neláká ani Polsko a Srbsko.

Ještě do losu odehrajete utkání v Hranicích. Dokáží se hráči Dukly na extraligu soustředit?
Věřím, že ano. Mezi pohárovými utkáními jsme doma hráli s desátou Litovlí, byli jsme favority a dokázali vyhrát. Teď jedeme ke střetnutí, kde favority nejsme. To už je samo o sobě motivující.

Hranice jsou sedmé, vy třetí a přesto nejste favority?
Před sezonou jsme dostali cíl útočit na play off. Nikdo by nás na špici netipoval. Hranice hrají doma, my máme víc bodů, a tak favority nevidím. Chceme vyhrát, soupeři ale mají výborný kádr. Střelce ze spojek Viktora Hastíka a Míru Rachače, skvělá je jejich spolupráce s pivotem. A brankář Pepa Kučerka? To je kapitola sama pro sebe.