A co tedy duklákům vaří? „Sportovci jsou ze soustředění zvyklí na těstoviny, rýži, drůbež a ryby, tak se orientuji spíš na českou klasiku,“ vypráví Miloslav Carvan.

Na úspěšnost jídel má svůj systém. Vychází z toho, co strávníci vracejí. „Pokud naplní zbytky pětikilový kyblíček od kečupu, jsem spokojený. Když jsou ale dva, je to znamení, že něco není v pořádku.“

Vyučil se v Praze na Letné v restauraci U Sojků. Vojákoval v Písku, ale když v pražské Dukle chyběl kuchař, byl na tři měsíce odvelený na Julisku.

Dobře se najedli a výborně kopali

V roce 1977 začal od nádobí. Postupně se dostal až k fotbalistům, s nimiž jezdíval na soustředění do Vonoklas. V Dukle pak zůstal nejen po zbytek vojny, ale i po ní. „No a z tří měsíců bylo najednou 43 let,“ ohlíží se kuchtík, který nepůsobil jen u fotbalistů, ale vypracoval se na šéfkuchaře střediska.

Z osmdesátých let si vybavuje slavné zápasy fotbalistů s Manchesterem United nebo Barcelonou. Do Vonoklas vždycky odjel dva dny předem, aby pro Vízka a spol. všechno nachystal. Další dva dny vařil a v den zápasu odjeli společně na Julisku.

„Byly to nádherný časy, stadion byl vyprodaný, hrál se parádní fotbal. Kluci byli za trenéra Vejvody výborná parta. Skoro všichni prošli národním mužstvem. I když museli mít všichni stejné jídlo, dobře se najedli a pak výborně kopali.“

Šebrle před závody vynechával tatarku

Dnes si sportovci v jídelně v Dejvicích vybírají z několika menu. „Záleží na každém, co smí v určité době jíst. Roman Šebrle si rád dával tatarskou omáčku, ale když měl před závody, tak ji vynechal. V tomhle je v Dukle každý profesionál,“ vypráví.

Díky tomu, že nechybí při vydávání obědů, se Miloslav Carvan seznámil s celou plejádou slavných dukláků. Teď už ale „stříhá metr“ a těší se, že si v důchodu užije zahrádku, v klidu vypěstuje česnek a cibuli, těší se na vnoučata a kamarády, s nimiž hraje léta ping-pong.

S vedením dukláckého fotbalu je ale domluvený, že jim bude v klubovně na Julisce dál připravovat občerstvení pro VIP hosty. Není divu, že se z něj za roky stal velký fanda fotbalové Dukly.

„Nechybím na žádných domácích zápasech a s Günterem Bittengelem vyrážíme i na venkovní. Chodím na všechny soutěže. Ať už to byla první, druhá, nebo třetí liga. Objížděl jsem všechno. I krajský přebor, když Dukla znovu šplhala nahoru,“ vykládá o své vášni.

Proplul olympijským kanálem

Duklu má od dvaceti let zapsanou v srdci. Rád vzpomíná, jak jezdil s vodními slalomáři. To bylo ještě v době, kdy se nebydlelo v hotelích, ale stanovalo v kempech.

„Pamatuji se, že když jsme byli jednou v Augsburgu, vyšlo to zrovna na moje narozeniny. Kluci mi natáhli vestu a šoupli mě do kanálu, takže mohu tvrdit, že jsem jediný český kuchař, který proplul olympijským kanálem od startu až do cíle,“ směje se.