„Budu působit 70 kilometrů od Jakarty. Je tam menší městečko s velkou přehradou, kde by se měli centralizovat a trénovat indonéští závodníci," vyprávěl před odletem dvojnásobný bronzový medailista z mistrovství světa na deblkanoi s Filipem Dvořákem.

Čtěte také: Potřebujete ze sebe vybít stres? Zajděte si na fitbox

Chtěl vyrazit ven 

Kariéru ukončil krátce po loňských olympijských hrách v Riu, kde byl společně s Dvořákem sedmý. Už tehdy avizoval, že by se chtěl vydat za zahraničním angažmá, ačkoli o jeho zkušenosti byl v domácí kanoistice velký zájem. „S trenéřinou začínám, chci dlouhodobě pracovat na co nejvyšší úrovni. Největší příležitost mít top lidi a základnu je tady v Česku, ale já jsem chtěl vyrazit ven," sdělil Radoň.

Chtějí něco dokázat

S hledáním zahraničního angažmá mu pomohl Jan Boháč, předseda Českého svazu kanoistů. „Patří mu velký dík, rozhodil můj životopis na kongresu Mezinárodní kanoistické federace," líčí bývalý závodník.

Ozvali se zájemci z Indonésie, Číny, Radoň byl v kontaktu i s Tchaj-wanem. Nabídku na osmiměsíční práci v univerzitním prostředí na Tchaj-wanu bez další návaznosti zavrhl. Ani ta čínská neskýtala dlouhodobou vizi.

Čtěte také: Strastiplný týden završil Macek v kleci prohrou

Radoň pomáhal se tréninkem v KVS Praha 

Zato Indonésie pořádá příští rok Asijské hry. „Hodně se na ně připravují, doma by chtěli uspět a něco dokázat," lákalo Radoně. „Ale taky můžu po pěti měsících přiletět domů, je to hodně otevřené. Nicméně indonéští závodníci se každý rok účastní mistrovství světa."

V posledních týdnech pomáhal Radoň s tréninkem v KVS Praha. Když hlavní trenér odjel na soustředění do Chorvatska, pracoval se závodníky, kteří zůstali doma. „Psal jsem plány, zapojil jsem se do tréninkového procesu, takže jsem do toho spadnul," popisoval dosavadní trenéřinu.

Kroku do neznáma se nebojí

Teď už začíná angažmá v Asii s řadou nejistot. Má zajištěné pracovní vízum, ubytování, stravování, ale koho přesně bude trénovat, to háček páté deblkanoe z OH v Londýně 2012 ještě před cestou nevěděl.

„Zatím také nevím, jak bude smlouva dlouho trvat. Hodně bude záležet na tom, jak se mi tam bude líbit a jak budou spokojení. Podle toho, co jsem zjišťoval, je to tak v Asii standardní. Nechávám to plynout." Kroku do neznáma se bývalý duklák nebojí.

„Ano, Indonésie je dost exotická, ale co není dobrodružství? Vždyť stát se může cokoli i v Česku. Odjíždím na delší dobu někam, kde nikoho neznám, to asi bude trochu těžší. Šok může nastat, kdyby se to nepovedlo úplně podle mých představ. Ale třeba z odloučení od blízkých v dnešní době všech komunikačních technologií strach nemám."