Trenérko, představte nám váš oddíl?
Náš plavecký klub je součástí SK Motorlet, který sdružuje i další sporty například moderní gymnastiku, fotbal, šachy… Máme okolo stovky členů, což znamená, že máme po fotbalistech druhou největší základnu. Primárně se zabýváme plaváním žáků, což jsou děti do čtrnácti let věku. Pak už u nás zůstávají jen ti nejperspektivnější, kteří pokračují v dorosteneckých, později seniorských kategoriích.

Jakých úspěchů jste dosáhli?
V posledních pěti letech jsme nejúspěšnějším pražským plaveckým žákovským oddílem. Máme řadu medailí z Poháru České republiky desetiletých a jedenáctiletých i z Mistrovství republiky dvanácti až čtrnáctiletých. Letos navíc svěřenkyně trenéra Lukáše Stříteského Anna Kolářová, plavala na Evropském olympijském festivalu mládeže v Turecku, kde vybojovala cenné postupy do finále.

Jakou plaveckou minulost máte za sebou?
Se závodním plaváním jsem začínala poměrně pozdě, až v deseti letech. Do Motorletu jsem nastoupila ve dvanácti. Moje výsledky stačily na úroveň Prahy, ne výš. V šestnácti letech jsem si poranila ruku a musela skončit. Od té doby se věnuji trénování.

Co vás opravňuje k výchově závodníků?
To, že nemá člověk skvělé závodní výsledky, ještě neznamená, že nebude dobrý trenér. Plavání mě hrozně chytlo. Srovnat se s tím, že nemůžu pokračovat, nebylo lehké a trvalo to docela dlouho. Právě trenéřina mně pomohla situaci překonat. Začínala jsem jako asistentka trenéra starších žáků, kde jsem nabrala cenné zkušenosti. Plavecké vzdělání jsem si doplnila o kurz trenéra plavání III. třídy. Od roku 2004 jsem na pozici vedoucí trenérky přípravky SK Motorlet.

Co je náplní vaší práce?
Vedu dvě družstva nejmenších dětí. V první skupině jsou ty, které teprve začínají, učí se základy plaveckých stylů znak, kraul a prsa. Druhou skupinu tvoří o trochu starší děti, které si doplní motýlek. Do oddílu docházím dvakrát týdně na dvě hodiny. Kromě toho organizuji nábory a starám se o finanční stránku celku. Bazén mi tedy trochu vytlačuje kancelář.

Co musí mít dobrý plavec?
Musí dokázat naslouchat svému tělu. Jinak nikdy nepřevede do praxe rady trenéra. Stejně tak je třeba mít i cit pro vodu. Cit pro vodu. Nejde o to mlátit bezhlavě do vody. Je potřeba uvědomovat si vlastní tělo ve vodě, jeho polohu, co udělá, když člověk zvedne ruku nebo když ji nakloní do strany… Ono je to vrozené. Na nábor přijdou děti, skočí do vody a já vidím, jaké mají dispozice k tomu uspět jako plavec.

Koho hledáte?
Ideální jsou děti od šesti do devíti let, které už chodí do školy. Pokud přijde někdo, třeba až v jedenácti letech, má velice malou, takřka žádnou šanci dohnat své vrstevníky, kteří mají za sebou už čtyřletou praxi. Zájemcům bych doporučila naše internetové stránky www.skmop.cz, kde se dozví vše potřebné. Případně nás mohou kontaktovat na emailové adrese: pripravka@skmop.cz.

Proč bych měl dát dítě na plavání?
Plavání jej naučí disciplíně a pomůže mu v uspořádání času. Posune se mu práh vůle a schopnost něčeho dokázat, což uplatní i v běžném životě. Navíc je okolo bazénu velmi dobrá parta.

Co mě to bude stát?
Všichni členové platí tisíc korun měsíčně a registrační příspěvek dvě stě korun na rok. Každý rok jezdíme na soustředění a to v posledních deseti dnech v srpnu. To hradí také rodiče. V porovnání například s tenisem jsme ale na chvostu nákladového žebříčku.

Jak se žije plavcům SK Motorletu Praha?
Dobře, všichni trenéři i děcka vytvářejí super partu. Za sebe mohu říct, že se k bazénu vždycky těším. Problémem jsou samozřejmě peníze. Ať už jejich nedostatek pramení ze současného stavu Sazky, anebo z toho, že máme v Radlicích jeden z nejvyšších nájmů ze všech oddílů České republiky.

Jak vidíte budoucnost vašeho plaveckého oddílu?
Těžko říct, záleží na tom, jestli se budou moci lidé, kteří nyní v Motorletu pracují, věnovat našemu sportu i nadále. Všichni tu totiž pracují zadarmo. Dokud většina trenérů studuje, jde to. Skloubit vše se zaměstnáním je ale obtížnější.

Chci být nejlepší na světě, má o kariéře jasno mladík Matyáš Novotný

Je čtvrtek, osmnáct hodin a plavecký bazén Radlice se chvěje šploucháním vody. Mladí svěřenci Blanky Holakovské trénují. Jak moc je dřina baví? „Zkuste se zeptat,“ nabádá mě sympatická trenérka. Ale koho? „Co Matyáše Novotného, perspektivního plavce a prima kluka, jenž je hodně rvavý, ale zároveň dostatečně trpělivý, ochotný na sobě pracovat,“ chválí Holakovská.

„Blanka je taky prima. Někdy je na nás přísná, jindy je zase jako kamarádka,“ vrací poklonu desetiletý prsař Motorletu Matyáš Novotný.
„Na plavání jsem se nedostal přes rodiče, ale přes sebe,“ popisuje svou cestu.

„Plaval jsem od mala, bavilo mě to, a tak jsem hledal, kde závodit. V Motorletu už jsem třetí rok a je tady super parta,“ nestěžuje si. „Nejvíc mě baví prsa a kraul. Prsa proto, že mi jdou a kraul proto, že je nejlehčí,“ vysvětluje čtvrtý z posledních závodů Motorletu.

„Žádnou medaili ještě nemám, minule mi k ní chyběl jenom kousíček. Příště už musím stát na bedně,“ říká odhodlaně plavec, jehož královskou disciplínou se stala distanc dvě stě metrů, ve které se konkurence rozhodně nebojí.

„Nejlepší by bylo vyhrát Olympiádu nebo mistrovství světa, být nejlepší na světě,“ zasní se Matyáš

Michal Ledl: Jsem trochu lepší český plavec

Největší současnou nadějí Motorletu Praha je dvacetiletý účastník Evropského juniorského olympijského festivalu, na němž vybojoval nepopulární „bramborovou“ medaili, motýlkář Michal Ledl. To dobře ví i jeho trenér Lukáš Stříteský, jenž tvrdí. „Michal je neskutečně silově vybavený čistokrevný sprinter, který už potřebuje méně tréninku a více odpočinku. Někteří plavci si myslí, že neodvede to, co ostatní. On je ale perfekcionista a dokáže svůj čas využít,“ popisuje svého svěřence. „Zajímavé je, že jde o introverta, což není ve světě plavců sprinterů časté,“ líčí Stříteský.

Michale, jak jste se dostal k plavání?
Moje první zkušenost s plaváním přišla ve čtyřech a půl letech, kdy mě rodiče přihlásili do plavecké školy Pulec v radlickém bazénu. O necelý půlrok později jsem přešel do přípravky Motorletu.

Co vám na plavání učarovalo?
Soutěživost. Chtěl jsem se porovnávat se svým starším bratrem, který závodně plaval. Všechno další už bylo o příjemné rodinné rivalitě. Ta panuje i v obecné rovině. Myslím si, že jsou plavci dobrá parta. V rámci přípravy je plavání kolektivní sport, v rámci závodů, individuální.

A tam už jste závodil?
To ne, se závoděním jsem začal v šesti. Pamatuji si, že jsem hned vyhrál padesát metrů kraul. Od deseti jsem začal jezdit na Mistrovství republiky, kde jsem obsazoval nejvyšší příčky. Jeden z mých největších úspěchů přišel ve třinácti. To se mi podařil překonat český rekord na padesát i sto metrů kraul.

Co by měl mít dobrý plavec?
Plavu především motýlkem. Říká se, že by měl být závodník této disciplíny vysoký. To ale už řada kluků vyvrátila. Měl by být silově vyspělý a mít dobrou techniku protažení, což je můj handicap.

Proč jste si vybral motýlek?
Kvůli dispozicím. Začínal jsem kraulem, ale zjistil jsem, že mohu dosáhnout nejvíc právě v motýlku.

V patnácti jste opustil Motorlet. Proč?
Dostal jsem se do sportovního gymnázia v Přípotoční, kde si mě vybral trenér Milan Moravec. Spolupráce s ním se ukázala jako prospěšná. Byl jsem rád, že pan Moravec spolupracoval i s mým předešlým trenérem z Motorletu Lukášem Stříteským, což mi umožnilo mnoho úspěchů. Asi největší přišel v šestnácti, kdy jsem se dostal na Evropský juniorský olympijský festival, kde jsem obsadil čtvrté místo na padesátce kraul. Následné dva roky jsem se dostával na Mistrovství Evropy juniorů.

Pak jste se ale vrátil…
V roce 2010 jsem úspěšně složil maturitu a nastoupil na Vysokou školu ekonomie a managementu. Škola a plavání v centru se nedaly skloubit. Jako perfekcionista jsem trpěl tím, že jsem najednou nestíhal ani jedno. Proto jsem se vrátil. Věřím, že se i ve skromnějších podmínkách dostanu na Mistrovství Evropy. Prioritou je ale škola.

Co budete dřív, inženýr nebo medailista z ME?
(smích) Doufám, že medailista.

Kolik času věnujete plavání?
Ve vodě trénuji devětkrát týdně, od hodiny do hodiny a tři čtvrtě. K tomu chodím do posilovny třikrát až pětkrát v týdnu.

Je to dost? Prý jste byl nařčen z lenosti. Jaký je rozdíl mezi odpočinkem a leností?
Jde o to, že každý plavec potřebuje nejdřív nabrat kondičku, vytrvalost. Pak už z toho jen žije. Kdybych byl líný, tak na tréninky vůbec nechodím. Tím že odpočívám, nabírám sílu na vrcholný start.

Mluví se o vás jako o introvertovi. Je to výhoda nebo nevýhoda?
Myslím si, že jsem introvertem tak patnáct minut před závodem, kdy na mě nesmí nikdo mluvit. Jinak se bavím se všemi a mám i spoustu přátel. Umím se soustředit, v tom spatřuji svoji výhodu.

Co se ve vás odehrává v závěrečné patnáctiminutovce před závodem?
Snažím se oprostit od všech myšlenek. Jen se dívám na svou dráhu a říkám si: „Musíš rychle tam a zase zpátky!“ (smích) Někdy se to povede a já vyhraju.

Na co myslíte, když stojíte na stupních vítězů?
Na to, že člověk ničeho nedosáhne bez zázemí. Mám hrozně velké štěstí v tom, jak moc mě podporují rodiče. V tom, že je trenér Lukáš Stříteský jedním z nejlepších v republice. Moje partnerka Helena Pikhartová také plave a to v USA. Píšeme si a já cítím její podporu. Je ráda, že jsem trochu lepší český plavec.

David NEJEDLÝ