Před čtyřmi roky jste měl po zlatém triumfu v Londýně kvůli řadě společenských povinností nabitý program. Jak je to nyní, když jste loni v Riu skončil devátý?

Popravdě se to moc neliší, i když se náplň liší. Tenkrát jsem byl z různých oslav a večírků dost zničený. Teď jsem sice pánem svého času, ale diář mám plný.

V polondýnském období vás dohnalo zranění, ale nyní vás nic netrápí. Jaký je to pocit fungovat bez zdravotních trablů?

Je to skvělé… Po Londýně jsem marodil rok a půl. Od podzimu 2014 jsem byl víceméně zdravý, tedy až na to, že jsem si loni před olympiádou jako na potvoru poranil koleno. Jakmile se to na podzim dohojilo, trénuju bez problémů.

Poolympijská sezona je vhodná na zkoušení novinek. Děláte něco jinak než dřív?

Novinkou je to, že jsem se oddělil od tréninkové skupiny v Dukle. Jedním důvodem je to, že jsem si naložil tolik práce, že potřebuju trénovat v době, kdy se to hodí mně. Navíc jsem ve věku, kdy už vím, co potřebuju, a mít někoho ve skupině by pro mě nebylo přínosem. Stal se ze mě solitér a vyhovuje mi, že se mohu soustředit sám na sebe.

I kvůli tomu jste na rozdíl od reprezentačních kolegů, kteří už nějaký čas pilují parkur v Palm Springs, zůstal doma a do Los Angeles se přesunete až před Světovým pohárem?

Je to tak. Navíc mi vyhovuje připravovat se na všechny disciplíny, a ne se soustředit jen na jednu. Kromě toho jsem od listopadu funkcionářem Českého svazu moderního pětiboje a řešit úkoly je lepší z domova než z Ameriky.

Co máte v pětibojařském svazu na starosti?

Jsem členem výkonného výboru, mám funkci manažera reprezentačního družstva a rád bych v Praze uspořádal velký závod. Fanoušci totiž náš sport vidí jednou za čtyři roky v televizi při olympiádě. Prvořadým úkolem bude sehnat peníze. Jestli se to povede, mohla by Praha vidět pětiboj v létě 2018.

Někdo bere poolympijskou sezonu jako odpočinkovou. Vy ale spíš vypadáte, že byste chtěl na MS urvat zlatou medaili, která vám ve sbírce chybí…

Na rozdíl od většiny soupeřů jsem mezi olympiádami kvůli zranění tolik nezávodil. Nepotřebuju odpočívat, a protože jsem ve formě, dalo by se to dobře využít. Zřejmě budu letos závodit daleko víc, než u mě bylo obvyklé.

Zdraví vám slouží, podle trenérů běháte jako za mlada. Máte na to nějaký recept?

Zdraví dělá hodně, pomáhá mi regenerační program a patří k tomu i jedna okolnost, která vypadá jako reklama. Osvědčilo se mi užívání jednoho výživového doplňku na klouby. Fakt si myslím, že to funguje. Nikdy jsem podobným přípravkům moc nevěřil, ale měl jsem asi štěstí, že jsem narazil na jeden, který mi pomáhá.

Nemůže pozitivní rozpoložení změnit vaše rozhodnutí o rychle se blížícím konci kariéry?

Kdybych teď říkal, že se v roce 2020 pokusím o další olympijskou medaili, tak by se mi nežilo dobře. S největší pravděpodobností na konci sezony skončím. Pokud by se mi povedlo vyhrát mistrovství světa, už bych stejně neměl další motivaci. Nejsou to alibi, ale takhle se budu moci na konci každého dalšího roku svobodně rozhodnout, jestli si kariéru ještě prodloužím.

Nedávno jste se jako ambasador zapojil prostřednictvím závodu Run and Help do projektu společnosti Konto bariéry. Jak vnímáte takové akce ve prospěch handicapovaných?

Ze sportu vím, jaké to je, když jsem zraněný a nemohu dělat, co bych chtěl. Proto mám vždycky radost, když mohu někomu podat pomocnou ruku. Je to jedna z mých priorit a jsem přesvědčený, že je to tak správné. O Run and Help mám představu, že by se akce v jeden den zúčastnila skupina pětibojařů a každý by podle uběhnutých kilometrů přispěl na Konto bariéry odpovídající částkou.