Zuzano, jaká byla vaše cesta k curlingu?

Bydlím na Roztylech, kde postavili curlingovou halu. Bylo mi deset a tak mě zajímalo, co je to za stavbu. Našla jsem kamarádku, se stejným zájmem. Přišly jsme poprvé na led, kde se nás ujal kouč Vladimír Černovský.

Čím vás curling okouzlil?

Curling je nejtýmovější sport ze všech kolektivních. Nervy během utkání jsou velké, proto tým, který se vzájemně nejvíc podporuje a dokáže nejvíc spolupracovat, vítězí. Zajímavé je, že se opakuje ve všech týmech různorodost lidských povah. Jedničku hraje člověk vyrovnaný, dvojku motivátor, trojku komunikativní pohodář a na skipu má být někdo s chladnou hlavou. 

Můžete nám laikům vysvětlit úkoly jednotlivých postů?

Jednička hází první dva kameny. Jde o hráče, který bude mést většinu kamenů a tak musí mít největší sílu. První kameny jsou dost důležité, pro první a poslední endy. Pokud se nepodaří, zápas je prohraný. Dvojka hraje většinou obrannou hru. To znamená rychlé kameny. Jak už jsem řekla, musí jít o dobrého metaře. Třetí kameny hraje komunikátor mezi skipem a metaři. Má za úkol udržet soudržnost, je to takový tmelič. Skip určuje ráz hry, dost často zachraňuje situaci.

Skip je vaší pozicí. Jaká je vaše strategie?

S holkama jsme zjistily, že nám vyhovuje ofenzivní, atraktivní hra s hodně kameny na ledě. Hrajeme si s úhly, rychlostmi. Právě tou jsme na mistrovství přehrály všechny s výjimkou Skotek.

Pojďme do Švédska. Kolik se akce zúčastnilo týmů?

Deset juniorských celků. Klíč je následující. Automaticky se kvalifikují curlingové velmoci Kanada a USA. Hrají i další týmy, které se udržely z předešlého šampionátu a jeden evropský tým, který uspěl v kvalifikaci. Díky umístění na předchozím mistrovství se nás kvalifikace netýkala.

Jak dopadli čeští muži?

Kluci skončili osmí, což je i pro ně historický úspěch. Mohli se posléze soustředit na naše povzbuzování, úplně se překonávali a my byly doslova opěvovány (směje se).

Kdo nás v Östersundu reprezentoval?

Náhradnicí byla dvacetiletá Petra Vinšová, zahrála si sice jenom půlku zápasu, ale jinak se s nelehkou pozicí dokázala skvěle vypořádat a dá se říct, že právě ona všechny stmelovala. Na jedničce nastupovala Klára Svatoňová, které je také devatenáct. Na šampionát jela poprvé. Proto obdivuji, jak se soutěží poprala, skvěle nahrávala. Na dvojce jsme měly „matadorku“ Evu Málkovou, která šampionát asi nejvíc prožívala. Má úžasné odhady rychlostí. Pak jsem tam byla já. Co bych o sobě řekla? Myslím si, že umím hrát všechno (směje se). Poslední kameny házela naše záchranářka, naše bohyně Iveta Janatová (směje se).

Kdo vás vedl?

Trenérem je Karel Kubeška, který je zároveň předsedou svazu. Má za sebou mnoho úspěchů. Například dotáhl kluky na loňské Univerziádě k bronzu. Je to veliký stratég, kterého moc respektujeme.

Na šampionátu startovaly členky dvou oddílů. Mluvíte o partě. Nebylo by nejlogičtější, aby nás reprezentoval jen jeden z nich?

Před pár lety tomu tak bylo. Nyní je situace ale jiná a juniorů v Česku ubývá. Letos bylo proto potřeba vybírat. O tom, že šlo o správnou volbu, mluví výsledek.

Jaká byla česká cesta šampionátem?

Před mistrovstvím světa jsme plánovaly tři výhry, abychom měly jistotu, že se udržíme a nemusíme hrát kvalifikaci o postup na další šampionát. Pak přišel šok v podobě výhry nad Kanadou. Chodili za námi novináři a říkali, že jsme musely mít štěstí. A ejhle, ve druhém utkání jsme porazily USA. Najednou jsme si říkaly, že to půjde. Věděly jsme, že porazíme družstva Norska a Itálii, které jsou papírově slabší než my. Ostatní duely jsme ale hrály z pozice outsidera.

Skončila základní část. S jakým výsledkem?

Po ní byla situace hodně vyrovnaná. První bylo Skotsko a my druhé společně se čtyřmi týmy. Začaly jsme se bát o postup. Díky vzájemným zápasům jsme ale postupovaly jako druhé. Znovu jsme prohrály se Skotskem a šly bojovat o finále se Švédkami. Ty jsme porazily v úžasné atmosféře o jeden jediný kámen. Musím přiznat, že jsme si trochu poplakaly a šly znovu na Skotky.

I finále ale skončilo porážkou. Proč?

Skotsko je curlingový národ s daleko větší základnou, finančním zázemím a podobně. Tým byl starší, zkušenější. Finále se ale povedlo a my podlehly až po dodatečném endu 5:6.

S jakými pocity jste odcházely z haly?

Samozřejmě nás mrzelo, že jsme nevyhrály, ale já musím říct, že jsme byly spokojené. Skotky byly prostě nejlepší. Vítězství jim přejeme.

Opravdu? Řekněte upřímně, jela byste na dovolenou do Skotska?

(smích) No tak holky nás zvaly, ale asi nepojedeme (smích).

Jak probíhaly oslavy?

Ty nás teprve čekají. Závěrečná párty ve Švédsku samozřejmě proběhla, ale byla pouze formální. Dobře tedy víme, že na pořádné oslavy teprve dojde.

Co vás čeká v nejbližších dnech?

Sezona pomalu končí. Čeká na nás ještě finále České republiky v kategorii žen. Naším cílem se Savonou je vyhrát. Reprezentační akce jsou za námi. Už teď se těším na letní soustředění.

Dlouhodobé cíle?

Ráda bych se dostala do ženské reprezentace a s ní na Olympiádu. Věřím, že na to máme.

David Nejedlý