Pokud se zeptáte, co nejvíce chybí rozvoji stolního tenisu v metropoli, vezme to každý z jiného konce. „Větší hala. V Havířově teď vzniklo specializované sportovní centrum o šestnácti stolech a Praha nemá žádné,“ lituje Kaucký. V malé hale totiž skutečně velkou akci neuspořádáte a při tréninku se do ní vměstná méně hráčů. „Pro laika to bude znít možná zvláštně, ovšem ve velké hale je ping-pong daleko pomalejší a musíte si na balonek počkat. Je třeba mít úplně jiné načasování úderu,“ přidává zajímavost.

Maršíková hovoří o tom, co trápí patrně celou republiku. „Pokud řekne kluk, že hraje fotbal nebo hokej, je to pro všechny včetně holek zajímavé. Pokud pinčes, nemá to takovou odezvu,“ míní. Chtělo by to nějaký pořádný úspěch a velkou hvězdu. „Většinou se k nám dostávají děti, které v jiných sportech neuspěly. Na začátku každé sezony jich přijde zhruba dvacet a zůstane třeba polovina. A tak jeden až dva jsou dobří,“ vysvětluje. Stolní tenis by přitom mohl být pro rodiče přitažlivý už jen z finančních důvodů. „Stačí tričko, trenýrky, tenisky a pálku těm nejmenším klidně půjčíme,“ doplňuje.

Přes problémy jde ping-pong v hlavním městě nahoru. „Po zhruba pěti letech u nás najdeme hráče, kteří jsou nejlepší v republice. Říká se, že se česká bašta nachází na severní Moravě, ale teď jsme ji v některých kategoriích dohnali. Vždycky tu byli šikovní jednotlivci, ovšem nyní je reprezentantů o trochu více,“ pochlubí se Kaucký. Oba cítí podporu z Pražského svazu stolního tenisu. „Dvakrát za půl roku pořádají nábory. Podle základny i výsledků nám přidělují finance. Pod hlavičkou Prahy se ti nejlepší zúčastňují mezinárodních turnajů, na nichž svaz zaplatí dětem startovné. Probíhají také svazové tréninky,“ vypočítává Maršíková.

To hlavní však zůstane vždy na srdcařích přímo v klubech. Nejen v El Niňu a Elizze, ale i ve Slavoji, Spartě, Čakovicích… Společným jmenovatelem je láska ke stolnímu tenisu. „Největší odměnou pro mě je, když pinčes děti baví. Jsem rád, že jsem ho naučil i svoje děti,“ říká Kaucký. „Je skvělé vidět, jak se děti zlepšují. Na začátku se sotva trefí do míčku a najednou jsou z nich stolní tenisté,“ zakončuje Maršíková.