„Martin je velmi zkušený hráč, jakého jsme po odchodu Křesťana a Marela potřebovali. Jeho největší předností je to, že prakticky nechybuje. Má vynikající servis a kvalitní přihrávku. Nedostatkem je malá výška," charakterizuje Böhma kouč ČZU Jan Malina.  

Martine, jaká byla vaše cesta do ČZU Praha?

Už v minulé sezoně jsme se kontaktovali. Praha je pro mě zajímavá, jelikož pracuji jako koncipient v advokátní kanceláři na Kladně. Každodenní dojíždění mezi Kladnem a Příbramí bylo pro mě unavující. To byl jeden z důvodů, proč jsem šel do ČZU. Další hledejte v tom, že se zde tvoří mladý tým s velikou perspektivou a je tu i příjemné prostředí.  

Měl jste i jiné nabídky?

Měl, vybíral jsem pouze kluby z okolí Kladna. Proto přicházely v úvahu jen celky z Prahy, Kladna a Benátek.  

Čím se chcete prosadit do kádru trenéra Maliny?

Extraligu hraji už šest let. Myslím si, že už jsem v ní něco dokázal. Souhlasím s trenérem, že je mojí největší předností nechybování. Stejně tak mi jde servis a přihrávka. Slabiny vidím na bloku, kde nemám dost dobrou techniku. Za handicapy považuji malý vzrůst a to, že už nebudu tolik trénovat jako dřív, jelikož mě bude maličko omezovat častá práce.  

Co to znamená?

Dohoda je taková, že budu trénovat čtyřikrát týdně a hrát zápasy. Samozřejmě si budu přidávat ve večerních hodinách posilovnu. Kluci v ČZU ale trénují i devětkrát týdně.  

Nebojíte se reakcí spoluhráčů?

Nebojím. Všechno jsem řekl dopředu a na rovinu. Dohoda je tedy jasná.  

Loni jste startoval ve čtvrtfinálové sérii Uniqa extraligy v dresu Příbrami proti ČZU. Jak se vám jevil pražský tým?

Velice dobře. ČZU nemělo pět let výraznější úspěch. Před loňskou sezonou kádr opustili hvězdy a zbyli mladíci. Ti hráli moc dobře. Především se dařilo Fingerovi ve spolupráci s nahrávačem Bartůňkem. V koncových balonech play-off se ale ukázalo, že klukům schází zkušenost.  

Jak se vám zamlouvá příprava pod trenérem Malinou?

Ta je na mimořádně vysoké úrovni. Je hodně těžká, i když si pamatuji, že na Kladně byla, co se týče posilování, ještě o něco těžší. Zde se zase více běhá, což je pro mě, kancelářskou krysu, moc dobré, i když občas skřípu zubama. Ocenit musím i velikou pestrost tréninků. Nejenom, že posilujeme a běháme, děláme i spinning, skáčeme, hrajeme v písku. Všichni mají ke všemu velmi profesionální přístup.  

V ČZU může hrát na pozici přihrávajícího smečaře mimo vás dalších pět borců Záveský, Vachoušek, Široký, Kuťka a Procházka. Jak vnímáte konkurenci?

Všichni to jsou mladí, šikovní kluci. Nechci je ale brát jako rivaly, spíš s nimi udržuji přátelské vztahy. Každý z nás chce hrát, kdo to bude, určí trenér.  

Chtěl byste mít něco z herního rejstříku „postových" konkurentů?

(směje se) Každý hráč je v něčem unikátní. Někdo umí klamat tělem, někdo umí hrát rychleji, dát větší ránu. Těžko proto říct, co bych si od koho vzal. Já se snažím spíš rozvíjet své přednosti.  

Cílem ČZU je obhajoba páté příčky. Není to pro mistra republiky málo?

Zažil jsem už několik sezon, kdy vedení nastavilo vysoké cíle. Pokud vyjdou, je to dobré. Pokud ne, všechny stresují. Za sebe ale mohu říct, že bych chtěl pochopitelně placku.  

Útočná síla volejbalového celku je odvislá od spolupráce nahrávače se smečařem. Bude Luboš Bartůněk tím správným nahrávačem pro váš styl hry?

O tom jsem přesvědčený. Luboš hraje rychle, což mně vyhovuje. Moc se mi loni líbila jeho souhra s Mílou Marelem.  

Nejzkušenější hráč ČZU Marel ukončil kariéru. Nechybí vašemu týmu třicátníci?

Chybí, jeden by v celku měl být. Nemusel by být ani tím nejlepším hráčem, ani v té nejlepší fyzické kondici. Třeba by mohl i sedět na lavičce a nastoupit až do koncovky. V klíčových balonech takovíto hráči totiž nechybují.