David Drahonínský
Narozen: 1982
Bio: Od roku 1999 (v 16 letech) je upoután po nehodě (pád ze třetího patra) na vozíku. Postupně se ale vypracoval mezi nejlepší světové lukostřelce (v roce 2008 zlatý na Letních paralympijských hráchv Pekingu). Nepřehlédnutelný je nejen svými výkony, ale také účesem v barvě státní vlajky a vítězným „tancem“ se svým vozíkem.
Největší úspěchy: Zlato, stříbro i bronz na mistrovství Evropy, mistrovství světa i na Paralympijských hrách. Dvojnásobný držitel světového rekordu (sám jej několikrát vylepšil)

„Od června do konce září jsem odstřílel několik závodů v rámci České Republiky, ale v současnosti je bohužel situace nepříznivá a žádné závody neprobíhají,“ říká v rozhovoru úspěšný sportovec. Ve svém odvětví vlastně ten úplně nejúspěšnější. Doma má kompletní sbírku medailí z paralympijských her, mistrovství světa i mistrovství Evropy. To o sobě nemůže říct nikdo z jeho kolegů

Davide, co momentálně děláte?
V současné době se připravuji na svoje již čtvrté paralympijské hry, které by letos měly proběhnout na přelomu srpna a září v Tokiu.  

Všechny sféry lidské činnosti ovlivnil covid, jak je na tom váš sport? 
Paralympijské hry byly posunuty o rok, tak mám víc času se dobře připravit. Bohužel, zatím všechny mezinárodní závody, které měly být v loňském nebo letošním roce, zrušili. Teď naposledy zrušili mistrovství Evropy, které se mělo konat v dubnu v italské  Olbii na ostrově Sardinie. V kalendáři mám ještě v červnu mezinárodní závod v Novém Městě nad Metují, kde by se mělo bojovat o poslední místa na hry do Tokia. Já jsem si již místo vystřílel na mistrovství světa v Holandsku v roce 2019, kde jsem získal bronzovou medaili.  

Kdy naposledy jste se zúčastnil nějakého turnaje?
Poslední mezinárodní turnaj jsem odstřílel Berlin Open v prosinci 2019, kde jsem získal bronzovou medaili. Poté jsem ještě v loňském roce těsně před prvním lockdownem stihl účast na halovém mistrovství České republiky, kde jsem získal bronz v soutěži týmů. Od června do konce září jsem odstřílel několik závodů v rámci ČR, ale v současnosti je bohužel situace nepříznivá a žádné závody neprobíhají.

Věříte a jste optimista, že letošní rok se začne vše zlepšovat?
Tak je to asi jediné, co nám všem zbývá. Bohužel nejsem ani virolog ani jiný odborník a covid šípem nezastřelím. Už je na čase, aby se to začalo zlepšovat.

Za sebou máte plno úspěchů. Na jaký z nich jste nejvíce pyšný? 
Vyhrál jsem paralympiádu, a to chce každý sportovec. Já měl to štěstí, všechno se sešlo a zvítězil jsem na hrách v Pekingu. Dovolím si tvrdit, že žádný jiný sportovec se nemůže pochlubit kompletní sbírkou medailí z mistrovství světa, mistrovství Ervopya paralympijských her. Já mám všechny, zlato stříbro i bronz. Každopádně pro mě jedna z nejcennějších medailí je zlatá z mistrovství České republiky v roce 2006, když jsem porazil všechny české zdravé lukostřelce. 

Jaké výzvy jsou před vámi?
Teď mám v plánu Tokioa pokusit se vybojovat další paralympijský kov. Budu mít dvě možnosti. Jednu v soutěži jednotlivců a druhou v soutěži mixtýmů. Teď mám ještě sedm měsíců na to, abych se připravil a já připravený budu, abych ukázal ostatním, že nejlíp střílí z luku kluk z Čakovic. (usmívá se)

Přibližte nám váš trénink? Jak vypadá? Je to jen a jeno střelbě nebo musí obsahovat i jiné věci?
Můj trénink se skládá z fyzické přípravy, tu zvládnu doma v mojí posilovně nebo v bazénu či na handbiku. Pak nesmí chybět ani mentální trénink, který probíhá ve spolupráci se sportovní psycholožkou Kateřinou Kudláčkovou Vejvodovou a další částí je samozřejmě střílení z luku.Poslední rok trénuji v Odolena Vodě,což je za rohem a jsou tam suprový lidičky. Také v Klecanech, kde mají krásné místo na venkovní střelnici, s Martinem Dufkem. Takže pokud by si někdo lukostřelbu chtěl vyzkoušet, tak doporučuji, jelikož je to mentální relax, který v dnešní době všichni potřebujeme a jen málokdo umí upustit ventil. A z Čakovic do Klecan nebo Odolky je to co bys šípem dostřelil. (usmívá se) Dřív jsem jezdili do zahraničí, ale to je v současnosti nemožný, každopádně moje příprava, kterou si sám organizuji a občas mám možnost konzultovat vše s lidmi ze zahraničí, přináší ovoce. Často jezdím i do Hradce Králové, dvakrát až čtyřikrát týdně, kde mám možnost trénovat s aktuální jedničkou na české lukostřelecké scéně, s Pavlem Zaoralem, a to je super, když můžete trénovat s někým, kdo je lepší než vy. Do mojí přípravy také patří rehabilitace bez které bych jedno až třífázový trénink denně nezvládl. 

Jak přínosná je pro vás spolupráce se sportovním psychologem?
Spolupráce s Kateřinou Kudláčkovou Vejvodovou, která sportovní psychologii vystudovala ve Státech, mě posunula na úplně jinou úroveň. Díky ní jsem vyhrál tři medaile na paralympiádě a stal se mistrem světa i Evropy. Bez této spolupráce bych to nezvládl. Posunulo mě to nejenom ve sportovním, ale i pracovním životě.

Jaký stát je momentálně největší světovou baštou lukostřelby?
Tak to je těžká otázka.V mnoho zemích je lukostřelba na vzestupu a její obliba stoupá. Mezi největší bašty bych zařadil USA a Koreu, ale mnoho států je těmto velmocím v patách a určitě na vysoké úrovni jsou státy jako Německo, Itálie, Anglie, Rusko, Dánsko, Holandsko a Turecko. V některých státech teče do lukostřelby opravdu hodně peněz a lukostřelci mají možnost trénovat v centrem pod vedením trenérů a o takových podmínkách se mi může jen zdát.

Objel jste celý svět. Kde se vám líbilo nejvíce?
Máte pravdu a líbilo se mi v Americe nebo ve Francii a Německu, kde jsem i rok a půl žil. Mám hezké vzpomínky na Čínu, kde jsem byl dvakrát a rád bych se tam ještě podíval. Je ještě mnoho míst, kde jsem nebyl. Každopádně se vždy těším do Čech a teď o to víc do Čakovic, jelikož to tu máme hezké a friendly i pro lidi na vozíku.