„Je to ohromný profesionál. Nestalo se, že by nepřišel na jediný trénink, protože se mu nechce, jede pořád dokola,“ říká David Zeman. „Aby si s námi zahrál trochu víc, musíme se proti němu střídat dva. Nikdy jsem takového hráče nezažil,“ směje se David, který by se po návratu do normálních kolejí chtěl stát mistrem České republiky a dostat se do elitní světové padesátky.

Davide, co všechno jste stihl odehrát za rok 2020 od prvních covidových komplikací v březnu?
V Česku se na začátku března konalo mistrovství České republiky dospělých a to byl na dlouhou dobu poslední turnaj. Lidé dodržovali karanténu, vůbec se netrénovalo, až v září se konal další turnaj. Turnajový výpadek tedy byl pět šest měsíců, bylo to těžké. V březnu jsem se ještě účastnil turnaje v Německu.

V té době to ještě bylo možné…
Ano, ale už s tím byly problémy. Vyšlo nařízení, že kdo se vrátí, musí do karantény. Chtěl jsem odjet dřív, abych nemusel být čtrnáct dnů zavřený, tak jsme se spoluhráčem odjeli z turnaje dříve, abychom stihli návrat do půlnoci. Nařízení se ale měnila každou hodinu, my přijeli hodinu před půlnocí a zjistili, že ten termín na návrat bez karantény nebyl do půlnoci, ale do 12 hodin v poledne. Bylo to ale lepší, než zůstávat v Německu déle a riskovat, že bychom tam pak museli zůstat delší čas.

Nějakou dobu nebylo možné ani trénovat. Jak dlouho jste byl nejdéle bez tréninku?
Asi tři měsíce, než povolili trénink profesionálním hráčům. Na chvíli se to otevřelo úplně, v září v Praze proběhl mezinárodní turnaj, ale pak se to zase uzavřelo.

Jedním z řady nařízení bylo i trénování ve vnitřních prostorech s nasazenou rouškou. Dovedete si to vůbec představit při squashi?
Nedokážu. (směje se) Zkoušel jsem párkrát běhatv roušce a i to mi přišlo hrozné. Do těla se dostává méně kyslíku. Při hře by lítala, padala, naštěstí jako profíci můžeme trénovata hrát bez roušky.

Individuálně člověk natrénuje fyzičku, kondici, ale herní stránka určitě trpěla…
Je to tak. Po první vlně jsme při pauze dělali hodně online cvičení, pak se to zlepšilo, tak jsme trénovali venku, společně běhali, dělali jógu, ale squash nehráli dlouho. Pak to bylo takové zvláštní. Cítil jsem se fyzicky dobře, ale squashově to nebylo nic moc. Trvalo čtrnáct dnů dostat se do herní pohody.

Takže odlehčeně řečeno se vás sešla skupina namakaných atletů, kteří si ale museli připomenout hraní.
Přesně tak. (směje se)

Jaké jsou možnosti trénování nyní?
Jsme skupina čtyř pěti lidí. Blbé je, že nemáme možnost masérů, kteří nemají povolenou činnost, fyzioterapeuta je obtížné sehnat.

Na Strahově se během ledna konal mezinárodní PSA turnaj, jak jste si ho po tak dlouhé pauze užil?
Byl jsem rád. V prvním kole jsem vyhrál nad českým juniorem 3:0 a ve čtvrtfinále jsem měl za soupeře Angličana Roberta Downera, který je můj kamarád a parťák, trénujeme spolu. Byl favoritem, v žebříčku byl kolem 120. místa, já byl na 180. (aktuálně tento měsíc příčka číslo 162. – pozn. autora) příčce na světě. Začal dobře, měl štěstí a v koncovce vyhrál první dva sety. Já nechtěl prohrát 0:3 a řekl si, že chci urvat co nejvíce a půjdu do toho naplno, co to půjde. Robert vypadal trochu unaveně, urval jsem set a i ten čtvrtý začal dobře. Vedl jsem 4:2 a říkal si, že to bude dobré a ať vydržím, ale Robert zahrál pár skvělých míčů, vyhrál 12:10 a celý zápas 3:1 na sety. Od nás obou to byl zajímavý zápas, hrálo se mi dobře.

A co další turnaje? Je momentálně možnost s nějakými následujícími počítat?
Na mezinárodní úrovni velké turnaje zlaté a platinové kategorie pro nejlepší hráče na světě fungují. Hrají se každý měsíc, bez diváků a jsou otevřené pro všechny. Na nižší úrovni, kde hraju já, jsou turnaje méně dotované a jsou regionální pro danou zemi. V Česku mohou hrát jen Češi, hráči trénující v Česku a když už zahraniční hráči, tak pouze ze sousedních zemí. Omezení jsou zvláštní, třeba Američané nemohou vůbec nikam. Co se týče národní úrovně turnajů, od března se v kategorii A odehrál pouze jeden.

Jste optimistou, že se bude situace pomalu zlepšovat, nebo to vidíte spíše pesimisticky?
Nedivil bych se, kdyby další turnaje byly až v září na začátku nové sezony. Moc se to nelepší. Záležet bude na opatřeních od státu, teď není možné otevřít turnaje pro veřejnost.

Na strahovské akademii se připravujete s legendárním francouzským squashistou Grégorym Gaultierem. Jak vaše spolupráce vznikla?
Na akademii se střídáme, trénuji s ním jednou dvakrát týdně. Jsem s ním nejdéle, protože na akademii působím jako jeden z mála Čechů a jsem tam pořád. Když někdo nemohl kvůli vízu nebo nějakým komplikacím přijet, tak já byl vždy k dispozici, když bylo potřeba. Pro nás je to skvělá zkušenost, být s ním na kurtu. Stále je to světový hráč Top 5. Možná jeden z nejlepších hráčů v historii tohoto sportu.

Jak jste zareagoval na tuhle možnost, že se k vám takový hvězdný hráč přidá? Přece jenom možnost sdílet dlouhodobě kurt s elitním světovým sportovcem člověk nedostane každý den.
Je to super, byli jsme z toho nadšení. Když si s ním zahrajeme a Grégory do toho jde naplno, tak stačí deset patnáct minut a je to, jakoby jste s někým jiným hráli hodinu, po patnácti minutách nemůžete. (směje se) Aby si zahrál víc, tak se proti němu střídáme dva, jeden na jednoho nestačíme. Nikdy jsem takového hráče nezažil.

Když ho vedle sebe vidíte, co na něm obdivujete? Jakou herní činnost byste chtěl mít jako on?
Jeho přesnost, razanci a agresivitu. Jeho údery jsou strašně razantní a zároveň přesné. Dostává vás pod tlak, je to neuvěřitelně přesně umístěné. Zároveň je strašně rychlý a spoustu míčků dokáže v pohodě odvrátit, i když zahrajete super úder, pro něj je to procházka. Je to komplexní sportovec, strašně rychlý hráč s tvrdými údery.

Co je pro vás osobně na spolupráci s Grégorym to nejpřínosnější?
Asi obecně pohled, jak kouká na sport a jaký je profesionál. Má nastavený režim, co se týče spánku i stravy. Každý den vše opakuje, nestalo se, že by nepřišel na trénink, protože se mu nechce. Jede pořád. Dělá to z něho neuvěřitelného profesionála.

Nebavili jste se o tom, jaké jsou jeho další plány?
Chtěl by si letos zahrát na mistrovství světa. To je jeho hlavní cíl. Odehrál spoustu menších turnajů, aby se kvalifikoval. Cíle si jinak nedává, baví ho to a chce hrát, dokud bude moct.

A jaké jsou vaše nejbližší cíle?
Během korony nemám žádné nastavené krátkodobé cíle. Nevíme, jak to budes turnaji. Dlouhodobě bych se rád stal mistrem České republiky a dostal se do světové Top 50. Pokud se to podaří, budu mířit ještě výš. Hlavním cílem je být mistrem v Česku.