Mistrovství Evropy je za dveřmi. Bude se česká reprezentace snažit splnit velký sen, o kterém jste opakovaně mluvili?
Chceme medaili! Už je na čase, máme na to tým a myslím, že děláme všechno správně. Vždycky to samozřejmě může být trošku lepší, máme nějaké překážky v podobě dvou hráčů, které nepustili z vysokých škol v Americe. Bereme to ale jako součást hry a my ostatní uděláme všechno pro to, abychom je nahradili na maximum. Chceme medaili.

Je pro vás domácí mistrovství Evropy ještě víc než World Baseball Classic, na němž jste se letos představili?
Upřímně je to asi stejné. WBC byla obrovská odměna všem generacím za ta léta, kdy tenhle sport posouváme. Mistrovství Evropy je něco, co si musíme udržet. Bavíme se o evropském baseballu, jdeme proti našim sousedům a pokud nepotvrdíme dobrou hru, tak úspěch v Tokiu může vyprchat.

Jak blízko bude medaile?
Těžko říct. Vždycky je to stejně blízko jako daleko. Nizozemsko, Itálie a Španělsko budou hlavní favoriti. Nevíme, jak bude vypadat Izrael a Řecko. My jsme se ale naučili to, že už nekoukáme na soupeře a řešíme jen sami sebe. Chceme na hřišti hrát svoji hru a řešit to, co můžeme kontrolovat. Poslední dva turnaje, jak kvalifikace na Tokio, tak samotné Tokio, ukázaly, že tohle je směr, kterého se musíme držet.

V čem bude největší síla týmu?
V tom, že se známe, dokážeme hrát jako jeden tým a dokážeme nechat ego za dveřmi a každý přijmout svoji roli. Rozumíme, co po nás manažer chce, a máme vůči sobě důvěru. Je vidět, že když jde do tuhého, tak nám právě tahle důvěra pomůže to uchopit lépe.

Jak jste spokojený s dosavadním průběhem přípravy? V Nizozemsku jste odehráli s místním výběrem tři zápasy.
Bylo to fajn. Nesmíme to moc přecenit, aby proti Rakousku nepřišla v prvním inningu nějaká rána. Beru to jako dobrý turnaj, který ukázal hodně pozitiv. Řekl bych ale, že tam byla i nějaká negativa, takže bych chtěl, abychom se zaměřili hlavně na ně. Nesmíme nastoupit proti Rakousku s tím, že jsme hráli dobře s Nizozemskem a teď to půjde samo. Určitě to samo nepůjde. Rakousko je papírově slabší soupeř, nebude mít co ztratit. Zápasy, kdy jste jasný favorit, jsou většinou ty nejtěžší. Úkolem našeho týmu bude to brát s respektem, hrát naši hru a přejet je. Musíme to ale brát důsledně a nenechat se unést tím, že je to „pouze“ Rakousko.

Naposledy jste na domácím mistrovství brali čtvrté místo. Jak moc vám už tehdy pomáhali diváci?
To byla zrovna moje premiéra, moje první Evropa v rámci národního týmu. Pamatuju si, že to bylo úžasné. Jak Ostrava, tak Brno nám vytvořily úžasné kulisy. Myslím, že nás to sváže jen na pár vteřin. Domácí publikum je něco jiného než vyprodaný Tokyo Dome. Hrajete pro svoje známé, je tam osobní vazba. Naším úkolem ale bude si prostředí vstřebat velice rychle, protože nebude čas se tím svázat. Věřím, že to bude velký benefit.

Na mistrovství se ale nepodílíte jen jako hráč. Pomáhal jste i s přípravami areálu Eagles Praha. Co všechno jste pro šampionát udělal?
V rámci Eagles pomáhám klub vést a tohle bylo opravdu od A do Z. Snažíme se, abychom jako klub nechali co nejlepší vizitku. Ať už to bylo shánění různých materiálů, nebo jsme tady s kluky natírali celý areál, tak je to něco, co bereme velice osobně. Chceme, aby si týmy, média i diváci užili tohle prostředí.

Kolik hodin jste strávil natíráním?
Teprve to budu dávat dohromady. Myslím, že jsem tady byl třeba pět hodin každý den přes celé léto. Spíš je to o tom tady zorganizovat brigádu. Máme tři sta členů, je to o tom lidem pomoct, ukázat kudy a motivovat je, aby se věci povedly. Když se projdu kolem areálu, tak se mi líbí, co se povedlo.

Co jste ještě museli udělat kromě natírání?
Svářeli jsme, měnili jsme dřeva na celé tribuně, utahovali jsme lanka v pálkařském centru… Je to opravdu cokoliv, co vás napadne. Chceme, aby to tady bylo fajn. Nemám problém vzít cokoliv do ruky a udělat to.