„Za těch více než třicet let na dráze jsem vystřídal snad všechny typy lokomotiv, které u nás jsou,“ řekl Krčál.

Nyní už třetí rokem jezdí sPendolinem, hlavně zPrahy do

Ostravy a Břeclavi.

„Moje práce je kočovný život, většinu nocí spím v ubytovnách. Ale neztěžuju si, díky turnusům to není stereotyp. Je to krásné a romantické povolání,“ pokračoval strojvedoucí, kterým chce u této profese zůstat až do důchodu.

Výhled zkabiny neomrzí

Tratě, na kterých jezdí, prý zná už po slepu.

„Je to samozřejmá povinnost, protože i při husté mlze musím vždy přesně vědět, kde jsem,“ sdělil. Nejlépe se mu však jede, když je pěkné počasí.

Ačkoli jede Pendolino rychlostí kolem 150 kilometrů za hodinu, užívá si totiž ze své kabiny pohled na krajinu. Ta se mu prý nikdy neomrzí, i když jede stejným místem už po mnohokráté.

Dnes je prý stále hodně těch, kteří si nechávají přejíždět na kolejích různé kovové předměty, například klíče a mince.

Krčálovi se naštěstí zatím nikdy nestalo, že by při tomto či jiném hazardu, kdy se lidé pohybují na kolejích, někoho přejel.

Sní o jízdě v rychlovaku

„A doufám, že mě to ani nepotká. Ani bych nemohl moc dělat, vždyť například Pendolino ujede při náhlém brzdění přes půl kilometru, než zcela zastaví,“ vysvětlil sympatický dopravák z Prahy.

Ačkoli je mu 53 let, ve své profesi patří ktěm mladším. Lidé se na tuto práci prý příliš nehrnou.

Ani jeho děti. Nelze se ani divit. Má totiž dvě dcery a strojvedoucí je vČesku tradičně mužské povolání.

Má vůbec Čestmír Krčál nějaký nesplněný sen, když už řídil všechny typy lokomotiv vČesku? „Usednout jednou do kabiny japonských či francouzských rychlovaků, to musí být paráda,“ zasnil se.