V prvním poločase byli čeští reprezentanti málo nebezpeční. To se o Bělorusech říci nedalo. Ještěže měli domácí v brance vynikajícího Tomáše Hanuse, který zabránil minimálně třem brankám.

Ani on ale nestačil na precizně zahraný trestný roh hostů, kteří se v patnácté minutě dostali střelou Aliaksandra Radzivinoviche do vedení – 0:1.

Na akci odpověděli Češi pouze pokusem Tomáše Jahody, který ale Vitko Ramana nepřekonal.

Stejní hráči si svůj souboj zopakovali tři minuty po změně stran, tentokrát se už ale rakovnický záložník nemýlil – 1:1.

To domácí povzbudilo, vypracovali si územní převahu, kterou přetavili ve tři rohy. Když nezužitkovali ani jeden z nich, ukázal všem Aliaksandr Radzivinovich, jak řešit podobnou herní situaci. Třináct minut před koncem tak posunul Bělorusy ranou pod břevno znovu do vedení – 1:2.

I čeští hráči ještě dopravili míček do běloruské svatyně. Stalo se tak z trestného rohu zahrávaného po čase. Jejich radost ale zastavila píšťalka španělského rozhodčího. I sami reprezentanti po utkání uznali, že byl jeho výrok správný.

První porážka notně zkomplikovala českým reprezentantům cestu k postupu. Ve víkendových kláních s Polskem a Ukrajinou už musí naplno bodovat. Jinak překvapivě vypadnou z kvalifikace už v prvním kole.

Překvapit se podařilo už českému lodivodovi Chrisi Faustovi, který reprezentanty po střetnutí pochválil.

 „Jsem rád, že jsme i přesto, že jsme šli do turnaje s novou generací hráčů, zahráli v utkání dobře a organizovaně. Kluky musím pochválit za druhý poločas i přístup k celému duelu," tvrdil Faust.

„Naopak se mi nelíbilo řešení trestných rohů. Musím ale zdůraznit, že vyhrál šťastnější celek, nikoliv lepší," myslel si trenér.

Česko – Bělorusko 1:2 (0:1)

Česko: T. Hanus (Chrpa) – M. Hanus, Vudmaska, Bureš, Peřinka, Nicklas, Jaroš, Jahoda, Bernátek, Capouch, Piterák, Lehovec, Babický, Trávník, Vacek, Seeman, Kyndl. Trenér Faust.

Branky: Jahoda –  2x Radzivinovich.

Jahoda: Naděje ještě žije

Jedinou českou branku v utkání Česka s Běloruskem vstřelil třiadvacetiletý záložník Rakovníku Tomáš Jahoda. V té chvíli znamenala vyrovnání na 1:1. Po trestném rohu Aliaksandra Radzivinoviche se ale radovali hosté.

Tomáši, popište nám svůj úspěch?

Šlo o mou klasickou akci. K brance se snažím nabíhat od lajny. Obránce na mě vystartoval a já o jeho nohu procedil míček do branky. Byl to šťastný okamžik.

I v prvním poločase jste se dostal do podobné situace.  Co chybělo ke skórování?

To jsem měl pro změnu smůlu. Stál jsem u tyče. Brankař se na mě hodně vytáhl. Nedalo se už přihrávat, a tak jsem ho zkusil obstřelit. Bohužel to nevyšlo.

Bělorusové působili nebezpečnějším dojmem. Proč?

S tím nesouhlasím. Oni jen těžili z našich hrubých chyb. Ve druhém poločase se dostali pouze dvakrát na naši půlku. Své šance ale využili.

Souhra českého útoku tentokrát očividně vázla…

V ofenzivě se hledáme už od olympijské kvalifikace v Japonsku. Neustále se nemůžeme sehrát. Nyní máme dvacet dva hodin na to něco vymyslet. Pak nás čeká druhý, o hodně těžší duel. Musíme dát hlavy nahoru a pokusit se vyhrát.

Jak jste viděl neuznanou branku českého výběru při trestném rohu zahrávaném po čase?

Celou situaci jsem neviděl úplně přesně. Gólu ale pravděpodobně předcházela noha. Je to škoda. Je třeba se z toho oklepat.

S Poláky jste se chtěli prát o první místo, nyní s nimi budete bojovat o holé bytí. Ovlivní to nějak zápas?

Stoprocentně. Musíme hrát ofenzivně už od samotného úvodu a vstřelit rychle nějaký ten gól. Dobře víme, že už nemůžeme ztratit.

Je v silách českého výběru porazit Poláky?

Těžko říct, formu nemáme rozhodně ideální. Naděje ale ještě žije.

Jak to vidí osobnost? Dnes Tereza Tůmová

Velikou podporu měli čeští pozemní hokejisté v osobách svých půvabnějších kolegyň, českých reprezentantek, které přišly podpořit kamarády v nelehkém boji s Bělorusy.

 „O tom, jestli půjdeme na chlapy, jsme ani neuvažovaly. Únava-neúnava, chtěly jsme jim pomoct k lepšímu výkonu," líčila snadné rozhodování osmnáctiletá hráčka Pragy 1946 Tereza Tůmová.

Posléze se pustila do popisu „volného" dne z pohledu českých reprezentantek.

 „Po snídani jsme měly hodinu a půl trénink. Pak jsme zašly do bazénu na trochu té relaxace a poté jsme už šly na kluky," řekla obránkyně, jež i přes porážku reprezentanty nezatracovala.

 „Kluci podle mě hráli dobře. Vytkla bych jim jen malý důraz před brankou Bělorusů. Pokud ho přidají, mají proti Polákům šanci," mínila Tůmová.

Uctivá poklona, vážení dobrovolníci

Už čtvrtý den probíhá v pražském Edenu první kolo kvalifikace na mistrovství světa mužů i žen v pozemním hokeji. Pozornost veřejnosti je upřena na reprezentace osmi států. Uprostřed dramatických klání si jen málokdo uvědomí, že by se celá akce nemohla uskutečnit bez obětavosti jedenácti kluků a holek ve věku od čtrnácti do šestnácti let, skrývajících se pod označením dobrovolníci.

 „Všechny obdivuji a smekám před nimi klobouk. Když si vezmete, že zde tráví podstatný kus prázdnin, a to pouze za jídlo a tričko s logem akce, je to obdivuhodné," mluví o práci svých podřízených sedmatřicetiletý koordinátor dobrovolníků František Jaroš.

 „Samozřejmě přišly těžkosti. Například jen těžko krotili hadice potřebné ke kropení hřiště o poločase a před utkáním. Dneska už ale nejsou. Všechny úkoly si vzala skvělá parta kluků a holek za své," chválí Jaroš.

A jak vše vidí sami dobrovolníci? Například čtrnáctiletá Monika Vybíralová.

 „Chtěla jsem být u toho, když se v Česku hraje ten nejlepší pozemní hokej. Je tu skvělá parta. Jsem ráda s těmito lidmi," popisuje Monika, jež je také vynikající hokejistkou, členkou ženského družstva HC Praga 1946, které letos vybojovalo mistrovský titul.

 „Těším se hlavně na utkání mužů. Věřím, že při jejich zápasech něco okouknu," přiznává Vybíralová.