„Už jsme na tomhle turnaji poněkolikáté, protože si ho v přípravě pokaždé vyberu,“ pravil třiatřicetiletý florbalista.

Jak to děláte při zápase, když máte povinnosti hráče a zároveň trenéra?

Při zápase funkci hlavního kouče přebírá můj asistent. Jinak tréninky a celou přípravu vedu já.
Na Czech Open jste první den remizovali se švédským favoritem Caperiem. Bylo to i pro vás překvapení?
Byl jsem spokojen s tím, že jsme oba góly dali ve hře pěti proti pěti, zatímco Švédové jednou skórovali v přesilovce a jednou ze vzduchu, možná vysokou hokejkou. Pořád ale hráčům říkám, že tenhle turnaj je jenom příprava, na výsledku tolik nezáleží. Chceme se tu florbalem i bavit a utužovat tým.
Znamená to, že máte během turnaje v Praze v plánu i teambuildingové aktivity?
Na to zase čas není. Problém je, že program je nabitý, hraje se často a jenom přejíždění mezi halami je náročné na fyzičku. Žádnou prohlídku Prahy tedy naplánovanou nemáme. Jedině, že by hráči vyrazili individuálně, ale nevěřím tomu, že by se někdo šel podívat na Hradčany.
Jaký je rozdíl v mentalitě švýcarských a českých hráčů?
Ten je v morálce a respektu k trenérovi. V momentě, kdy je ve švýcarském klubu někdo trenérem, všichni ho tak automaticky berou. Bez ohledu na to, jestli je cizinec. Těch je tam v deseti ligových týmech šest.
Vnášíte do hry Rychenbergu nějaké prvky z českého florbalu?
Samozřejmě, využívám herní i taktické prvky, které fungovaly v našem národním mužstvu. Třeba nedávno při soustředění se podařilo naší juniorské lajně dát gól zpoza brány. To je taková naše specialita, v hokeji se jí říká citron.