O to větší rivalita však panuje při jejich vzájemných soubojích.

Teď nadchází další.

Tenisový Fed Cup. V Bratislavě se o víkendu utkají ženy Slovenska a Česka v týmové soutěži, která je obdobou mužského Davis Cupu.

Po rozdělení v roce 1993 většina sportů kráčela v Česku i na Slovensku po vlastních osách. I když se objevily i snahy o opětné postfederální slučování. Házenkáři by mohli vyprávět.

Slováci na novou situaci zprvu často dopláceli, protože nástupnická práva většinou patřila Čechům.

Proč zaostávají i dnes? „Je to v lidech a v přístupu,“ povzdychl si Peter Šurín, dlouholetý sportovní novinář z bratislavského deníku Šport.

A pak přidal zajímavý poznatek. „Dříve se tradovalo, že Slováci dodávají společným týmům pracovitost i elán a Češi vychytralost. Vyčůranost, jak vy říkáte.“

A teď? Je to jiné? „Vy jdete tvrdě za svým, makáte. A my? Jako bychom chtěli vyhrát jen tou ´vychcaností´ . Což nejde. Zůstalo jen to špatné,“ soudí Šurín.

Na Slovensku chybějí sportu peníze, protože Slovenský svaz tělesné výchovy přišel o státní loterii Športku. Ta dává peníze do státního rozpočtu, tedy sportu zůstane jen malá část. Navíc se prodala většina lanovek a vleků v Tatrách a peníze se už dávno „projedly“.

Sport tak drží jen pár soukromníků, nadšenců, kteří však sledují především vlastní zájmy. Košický „gróf“ Rezeš přivedl 1. FC Košice do Ligy mistrů, ale po jeho smrti klub padl.

Přitom na rozdíl od Česka, Slováci mají vládního zplnomocněnce pro sport. Jenže bývalý fotbalista a trenér Dušan Gallis namísto toho, aby se vyrovnal ministrům, zůstává v politickém soukolí jen slabou figurkou.

Nevalně je na tom u sousedů i olympijský sport číslo 1 - atletika. „Chybí kvalitní zázemí. Snad největší rozdíl byl a je v počtu drah s umělým povrchem. Dodnes jich máme sotva deset, v Čechách toto číslo míří ke stovce,“ říká slovenský sportovní manažer Alfonz Juck.

Navíc padla klubová soutěž. „Všichni atleti s lepší výkonností hostují v českých klubech,“ dodává.

Naproti tomu házenkáři obou zemí zvolili raději společné zápolení – Interligu. Alespoň na čas. „Myšlenka spojit nejlepší týmy z Česka a Slovenska kvůli větší konkurenci nebyla špatná. Jenže Češi na tom byli v té době herně líp, takže to pomohlo hlavně Slovákům,“ míní kapitán české reprezentace Karel Nocar.

Některá česká mužstva tím pádem spadla do nižší soutěže. „To jim ublížilo, přišla třeba o sponzory,“ vzpomíná. České týmy se bouřily, a i proto mužská interliga v roce 2004 na rozdíl od ženské obdoby zanikla. O společné soutěži krátce uvažovali i hokejisté, dokonce ještě v roce 2005 se takové úvahy objevily.

Čtyři, možná pět klubů ze Slovenska by se v české lize určitě neztratilo,“ řekl tehdy manažer mistrovského Trenčína Ivan Piovarči.

„Slovenský hokej alespoň drží trend. Máme talenty, tradici a tenhle sportmátaké užší špičku,“ uznává Šurín. Hokej je v zemi číslem jedna, letos poprvé v historii dostal od státu víc peněz než fotbal.

Na vysoké úrovni ale funguje spolupráce olympijských výborů obou zemí. „Přátelíme se a setkáváme se i na oficiálních schůzkách. Zkušenosti si předáváme,“ potvrzuje předseda ČOV Milan Jirásek.

Češi však mají navrch. „Do českého sportu jde více peněz, díky Sazce. Slováci o svoji loterii přišli. Přestože má ale slovenský výbor menší možnosti, má dobrou koncepci, jak rozvíjet olympionismus,“ vysvětluje olympijský šéf.

Peníze, které v jejich vlasti do sportu putují, ale nikterak netíží tenisové multimilionářky Vaidišovou a Hantuchovou. A proto to bude opět vypjatý „národnostní“ souboj dvou zemí, které si byly tak blízké.