Česko už potřetí poděkuje mládežnickým trenérům

Ve třetím ročníku organizátoři evidují přes 1000 nominovaných kandidátů na titul Trenér mládeže 2017. Na jaře se po diskusi se sportovními svazy vybrala nejlepší třicítka, nyní jezdí za nimi štáb Díky, trenére podívat se, jak vedou děti ke sportování.

Tip Deníku: Slavia uspěje. Je ve formě a má široký kádr

Největší zastoupení má tradičně fotbal, poté lední hokej, atletika nebo florbal. Dotazník ale vyplnilo hodně trenérek aerobiku, či z bojového umění. Spektrum sportu je rozmanité, dostalo se na taneční klub z Olomouce, či na karate z Českých Budějovic. Pozornost bude poutat také trenérka hasičského sportu z Neratovic nebo muž z Hrad-ce Králové ve službách moderní gymnastiky. „Energii do projektu přivádějí právě nominace ze všech možných sportů. Moc si jich vážíme,“ říká Petr Rydl, organizátor a hlavní iniciátor Díky, trenére.

Praha vládne tčicetičlenné nominaci

Plná třetina členů TOP 30 působí v hlavním městě. Jde o dvě aerobičky Veroniku Burišovou a Barboru Ptáčkovou. Obě ve svých týmech vychovaly mistryně světa. Do užšího výběru patří atletický trenér Tomáš Vodička z Radotína, basketbalista Adam Konvalinka ze Sokola Pražského, trenérka cheerleadingu Nikola Dohnalová, kanoista David Kotrč, propagátorka rádiového orientačního běhu Marcela Šrůtová, ragbista Karel Ševčík, veslařka Hana Vajnerová a fotbalista Daniel Bejr.

Ústečtí plavci přivezli pět titulů mistrů republiky

Bejra přivedla k trénování obrovská náhoda. Nabídku dostal v nemocničním pokoji, kde byl po operaci kolena. Parťáka na pokoji mu dělal bývalý reprezentant Martin Hašek. Povídali si a padli si názorově do oka. „Řekl mi, že bych byl vhodný trenér pro Spartu. Tak jsem šel na pohovor a nakonec mě na Letné angažovali jako kouče přípravky,“ popisuje Bejr, jenž později zakotvil v Admiře.

Být z těmi nejmenšími je balzám na duši 

Také basketbalista Adam Konvalinka se dostal k trénování po zranění. Už v žácích patřil mezi talenty a v patnácti se před ním rýsovala možnost jít za lepšími do USK Praha. „Jenže vazy v koleni nevydržely a přetrhly se. Třináct let jsem u dětí. Být s těmi nejmenšími je balzám na duši, vymýšlím s nimi různé blázniviny,“ usmívá se Konvalinka.

O tom, jak je projekt prospěšný, vypovídá mimo jiné výzkum společnosti Ipsos. Podle 81 % rodičů je role trenérů při sportovním rozvoji dětí klíčová. Jen 14 % z nich si přitom myslí, že trenéři mládeže mají dostatečné společenské uznání. Finále akce Díky, trenére se uskuteční na přelomu září a října. A to jen pro deset vybraných. Kolik Pražanů do něho asi postoupí? 

Sparta a Mladá Boleslav: Cesta na Balkán, či do Kazachstánu