České dorostenky vybojovaly evropské stříbro

17. 8. 2013

Exkluzivně

Praha /ROZHOVOR/ – Se stříbrem na hrudích se navrátily z evropského šampionátu šestnáctiletých české basketbalistky. Jejich sestava byla prošpikována Pražankami. Ve dvanáctičlenném kádru trenéra Fouska jich bylo hned pět. Tři z nich, hráčky USK Praha Julia Reisingerová, Tereza Šípová a Markéta Veselková, se s námi podělily o své „bulharské zážitky".

ÚSPĚŠNÉ VYSLANKYNĚ USK na evropských palubovkách, zleva Julia Reisingerová, Markéta Veselková a Tereza Šípová. | Foto: Jiří Růžička

Děvčata, čekala jste před šampionátem, že budete v nominaci?
Julia: Vzhledem k tomu, že jsme byly v širší nominaci jenom čtyři dlouhý, tak jo. Nikdy ale není nic úplně jistý.
Tereza: U mě to bylo stejný jako u Julči. Překvapená jsem nebyla.
Markéta: Já byla ve výběru tak trochu napůl. Trenér si zavolal mě a Dominiku Paclíkovou a řekl nám, že jsme dvanáctou a třináctou hráčkou v sestavě. Dominika tak jela na olympiádu mládeže a já na ME. Byla jsem ráda, nečekala jsem, že by to pro mě mohlo takhle dobře dopadnout.

Jak probíhala příprava?
Tereza: Během roku máme vždycky zhruba čtyřdenní soustředění. Přímo před akcí jsme jely na týden do Benecka a trénovaly spolu už častěji, okolo tří dnů v týdnu.

Chyběla v nominaci nějaká z opor týmu?
Markéta: Ano, těžko ale říct, jestli by se holky do konečné nominace dostaly. Vinou zranění ale vypadly Naty Stoupalová a Alžběta Pánková z Brna.

Jak sourodý odjížděl kolektiv?
Julia: Hodně, určitě jsme neřešily, která z nás je odkud. Někdy mi přijde, že reprezentační kolektiv drží víc při sobě, než ten v klubu.

Opravdu, s kým jste například spala na pokoji?
Markéta: Třeba já s Karolínou Fadrhonsovou, kterou znám ze Sparty. Souhlasím ale s Julčou, že jsme na klubovou příslušnost nekoukaly.

Na šampionátu vás vedl trenér Fousek. Jaký je to kouč?
Tereza: (směje se) Já ho mám třeba ráda. Pan Fousek je spíš klidný, i když umí i zařvat. Má rád celý tým i každou hráčku. Kdybych měla nějaký problém, klidně bych se mu šla svěřit.
Markéta: Když bylo potřeba makat, tak si šel za svým a nedal nám pokoj, dokud jsme se to nenaučily. Teprve potom s ním byla sranda.
Julia: Všechny ho máme rády, protože nás dokáže v nejtěžších chvílích povzbudit, vyhecovat anebo uklidnit.

Jaká byla cesta do Bulharska?
Julia: (směje se) To byla nejhorší cesta v mém životě. Osm hodin jsem na letišti snad ještě nikdy nečekala. Třikrát se přestupovalo. Fakt to bylo strašný.

S jakým výkonnostním cílem odjížděl český tým?
Tereza: S tím, že si přivezeme zlato. Všechny jsme ale braly jakoukoliv medaili. Stejně tak jsme chtěly postoupit na mistrovství světa.

Jak byl šampionát zajištěný?
Markéta: Základní skupinu jsme hrály ve Varně, ubytované jsme ale byly v Albeně. Do haly na tréninky nás tak vozili autobusem. Cesta trvala asi tři čtvrtě hodiny. Napoprvé nás ale odvezli někam úplně jinam. Pomalu nikdo z organizátorů neuměl anglicky. Napodruhé už ale všechno klaplo. (směje se)

Pojďme k základní skupině. Jaká byla z pohledu Češek?
Julia: Všichni říkali, že máme nejtěžší skupinu. Na úvod jsme měly silné Francouzky, které jsme ale chtěly porazit. První výhra vždycky nakopne. Byly jsme ale moc nervózní. Nikdo nevěděl, co od turnaje může čekat.

Co si řekla po zápase česká kabina?
Julia: Že to asi tak mělo bejt. Na olympiádě mládeže jsme taky první zápas prohrály a nakonec byly zlaté.

Ve druhém duelu přišlo vítězství nad Maďarskem o osm bodů. Jaké to bylo utkání?
Julia: Ten zápas nás nakopl. Potvrdilo se, že máme na to vyhrávat.

Co na vás čekalo v osmifinálové skupině?
Markéta: Na rozdíl od základní skupiny jsme měly štěstí na los. Belgičanky nepředvedly vůbec nic, skončily v podstatě úplně dole. Holanďanky věděly, že my proti nim umíme zahrát a trochu se nás bály. Italky jsme sice porazily jen o pět bodů, ale hlavně proto, že jsme je podcenily. Utkání nám dalo trochu facku před čtvrtfinále, spadly jsme na zem a zase bojovaly za tým.

Ve čtvrtfinále jste porazily Lotyšsko. Jak se postup semlel?
Tereza: Lotyšky jsme si přály, byly daleko lehčí než Rusky, které jsme taky mohly dostat. Naší největší zbraní v Bulharsku byla dobrá obrana, tou jsme Lotyšky nakonec přehrály. Hodně bodů jsme si nahnaly i díky rychlému protiútoku.

I semifinále s Itálií jste vyhrály díky obraně?
Markéta: Asi ano, a díky útočnému doskoku. S Itálií jsme hrály už podruhé, věděly jsme proto, že je to silný soupeř, kterého nesmíme podcenit. Není totiž vůbec lehké překonat její obranu. Bylo super, že jsme si zahrály všechny. Na konci vypukla šílená radost. Byly jsme rády, že už jistě budeme mít cenný kov, že postupujeme na mistrovství světa.

Věřilo si družstvo na Španělsko?
Julia: Abych pravdu řekla, tak jsme tým, který se snaží si věřit a snaží se vyhecovat. Věděly jsme, že jsou Španělky sakra dobrý, i to, že jsou favoritky. Zápas jsme si proto chtěly hlavně užít.

Kde jste ztratily oněch pět bodů, které stály Česko zlatou medaili?
Julia: Hned na začátku. První čtvrtinu jsme prohrály o šest bodů. Byly jsme nervózní, unavený. Pak jsme zápas otočily, dostaly se i do vedení. Blbé chyby nás ale srazily.

Jaké převládají pocity?
Julia: Pocity jsou výborné, i když víme, že šly Španělky porazit. I tak je to úžasný, mít stříbro.

Šampionát ale nebyl jen o hraní. Jak jste trávily volné dny?
Markéta: Po třech dnech jsme měly vždycky jeden den volno. Trávily jsme ho hlavně na pláži. Smůla byla, že bylo moře plné řas, takže jsme se většinou jenom slunily. Občas jsme chodily i po městě.

Měly jste prý velikou podporu v hledišti.
Markéta: To je pravda, doprovázel nás asi největší fanklub složený hlavně z rodičů. Bylo úžasné, že nás v každé chvíli podpořil, ať už jsme vedly nebo prohrávaly. Pořád halou zněly bubny.

Opravdu mají šestnáctileté slečny bezmeznou radost z podpory rodičů?
Tereza: (směje se) Určitě, je nádherný pocit, když vám někdo fandí.

Jak to bylo s účastí Julie v All Stars šampionátu?
Julia: Tak tu jsem vážně nečekala. Na akci byla spousta dobrejch pivotek a nechápu, proč padla volba na mě.

Jak probíhalo pražské přivítání?
Markéta: Moc hezky, hned na letišti na nás čekal fotograf a nějaký pán ze svazu, který nám dal růže. To bylo moc sympatické.

Kam nyní míří váš tým?
Tereza: Díky stříbru jsme postoupily na MS na Slovensko, které chceme zase vyhrát. (všechny se smějí)

Očima statistik

Sestava Česka

Karolína Fadrhonsová (BA Sparta)
Michaela Gaislerová (Trutnov)
Petra Holešinská (BK Brno)
Lucie Hošková (BK Brno)
Michaela Krejzová (Chomutov)
Karolína Malečková (Karlovy Vary)
Michala Matušková (Hradec Králové)
Julia Reisingerová (USK Praha)
Kateřina Rokošová (BA Sparta)
Tereza Šípová (USK Praha)
Lenka Koukalová (BK Brno)
Markéta Veselková (USK Praha)