Jak jste se dostala ke psím spřežením?

Přes kamaráda z Krkonoš. Měla jsem doma ohaře. Řekl mi, že je to plemeno vhodné pro mushing. Moje fenka ale byla výjimkou, tah jí moc nebavil. Získala jsem však další štěně a začala závodit.

Bylo to těžké?

Prostě jen zapřáhnete psa a zjistíte, jestli běží dopředu, nebo se točí dokolečka. Samozřejmě jsem na zkoušky nebyla sama. Každý pes běží lépe za druhým.

Čím vás mushing zaujal?

Baví mě pohyb a mám ráda psy, které mám doma odmalička. Skloubit oboje dohromady je ideální.

Můžete popsat tréninky?

Probíhají se zvířaty i bez nich. Odjedeme na hory, psům dáme popruh, nasadíme běžky a jedeme. Problém je v tom, že nemůžete trénovat přes den, kdy je všude hodně lidí. Potkáte nás proto večer nebo brzy ráno s rozsvícenou čelovkou. Pokud není sníh, táhnou psi speciální koloběžku.

Musí mít pes vhodný pro mushing určité vlastnosti?

Jak si ho vychováte, takového ho máte. Pes vás musí mít rád, aby byl ochotný pro vás pracovat. Když ho tah nebaví, nedonutíte ho. Moje psy běhání vyloženě těší, museli se jen naučit základní povely.

Na kolik vyjde závodní pes?

Štěně stojí okolo 16 tisíc korun. Tím ale výdaje nekončí. Důležitá je strava. Ideální je kombinace masa a granulí. Kvůli regeneraci dostávají psi po zápřahu elektrolyty a přípravek na klouby. Pravidelně navštěvují veterináře.

Co máte na psech nejraději?

Jejich povahu. Jsou neuvěřitelně milí. Oblékám se do sportovního oblečení a oni už radostně skáčou.

Vznikne ve spřežení hierarchie?

Ano a nejde do ní zasáhnout. Nejvýš musí být páníček. Je ale zajímavé pozorovat, jak se do smečky štěňata prosazují.

Stalo se vám, že vás psi nerespektovali?

Ne, jsou dokonale vycvičení. Pokud by neposlouchali, stal by se malér.

Volíte metodu cukru, či pomyslného biče?

Učit se musí vždy s pamlskem. Bičem byste psy sice na krátkou dobu donutil, ale zároveň odradil. Já jsem na ně vždycky hodná.

Chovají se tak další musheři?

Bohužel ne, někteří neberou své psy jako kamarády, ale jako stroj nebo sportovní náčiní.

Kdo je na vás hodnější, psi, nebo mužští kolegové stříbrné štafety z mistrovství světa?

V české výpravě jsem byla jediná holka. A všichni se ke mně chovali pěkně. Kluci i psi. (směje se)

Užívala jste si privilegií?

V Kanadě nás bylo jen pět. Nikdo si privilegií užívat nemohl. Kluci mně ale třeba pomohli odnést těžkou tašku. Mazali mi lyže.

A vy jste vařila?

To zase ne, ale myla nádobí. (směje se)

Jste členkou ryze ženského týmu na lakrosu a takřka mužského na mushingu. Čím se liší?

Každý kolektiv je jiný. Nechci ale ani jeden shazovat, vyhovují mi oba dva. Beru to, že jsou lidé dobří a špatní, a je jedno, jestli muži, nebo ženy.

Je oslava jiná?

Spíš vidím rozdíly v kolektivním a individuálním sportu. Teď ve štafetě jsme skončili druzí, přestože ji Jirka ode mě přebíral na pátém místě. Nervy i radost byly obrovské.

Do Kanady jste odjížděli jako medailoví aspiranti?

Je složité odjíždět pro medaili. V mushingu jsou Skandinávci vážně dobří. Mají k němu nejlepší podmínky, vždyť jim napadne sníh v půlce října a sleze pozdě na jaře.

Bylo vaše zázemí adekvátní významu soutěže?

Do poslední chvíle jsme netušili, co si pronajmeme. Nad obytným karavanem zvítězila chatička. Což se ukázalo jako ideální. Už jenom poloha. Stála sto metrů od startu, uvnitř byla kuchyň, obývák s televizí, tři pokoje, koupelna a WC. Lyže se daly mazat na verandě. S sebou jsme měli sedm psů. Nejdůležitější pro nás bylo, aby se oni měli dobře.

Přišli k tratím fanoušci?

V Kanadě je všechno hrozně daleko. Mistrovství světa se konalo v osadě, kam lidé jezdí na skútrech. Akce trvala týden. Ve všední dny postávali okolo tratí jen závodníci, o víkendu ale dorazilo do prostoru startu a cíle dost fanoušků.

Trpíte trémou?

Ne, závody jsem si užívala. Obavy jsem měla jen z kategorie, kterou jsem jela poprvé. Jelikož při ní odpřaháte, což je manuálně náročné. A nakonec jsem skončila v top 10.

Je vám někdy zima?

Pořád. I v létě mám studené ruce a nohy. Při závodě ovšem zimu nevnímáte, jedeme pod vlivem endorfinů. V kombinézce na startu si ale nikdo neužívá. Péřovku ze sebe sundám vážně na nejkratší nutnou dobu.

Nad čím přemýšlíte na trati?

Za hodinu a půl vám hlavou ledacos probleskne. Při intervalovém závodě řešíte, kdo je před vámi a kdo za vámi. Jestli vy ho dojedete, nebo někdo dožene vás. A nejhorší jsou štafety. V Kanadě mě vyslal Michal (Ženíšek) na trať jako osmou. Před sebou jsem viděla lepší štafety a přemýšlela, jak vyhecovat psy k rychlejšímu běhu. Zároveň jsem se bála, jestli ostřejší tempo vydrží.

Zná mushing fauly?

Ano, pes nesmí být agresivní k ostatním. Občas se stane, že na startu nějaký kousne psa soupeře.

Přepadne vás na čtrnáctikilometrové trase pocit nudy?

Při závodech nikdy, na tréninku ale občas nudu zaznamenám. To není přesné, spíš únavu.

Stříbro máte ze štafety. Bere se i v mushingu za nejprestižnější závod jednotlivců?

Těžko říct. Osobně řadím nejvýš štafetu. Zápolí v ní proti sobě země, které do ní poskládají ty nejlepší. Jako fanoušek kolektivních sportů hlasuji pro ni.

Lakros, mushing a práce učitelky. Zapadá to dohromady?

Snažím se o to. Lakros je pro mě sportovní jednička, hraji ho od dětství a teď už také trénuji malé holky. Zlepším si v něm fyzičku a mohu se svými dvěma psy vyběhnout ven. A učení tělocviku? Spojuje mé lásky. Mám ráda svůj život. Nic bych v něm neměnila.

Ukážete žákům medaili?

Určitě, v říjnu proběhlo v Česku mistrovství světa na suchu. Pozvali nás do televize. Děti za mnou pak chodily, což bylo moc příjemné. Na oplátku jsme jim ukázali psy a udělali přednášku.

Jste pro ně vzorem?

Doufám. Jako každá učitelka se o to snažím. Naše škola pořádala výjezd koloběžek přes Lipence. Já jsem si vzala svou závodní. Děti ji okukovaly, ptaly se na technické věci. Pod stromeček si jeden chlapeček přál stejnou, jelikož by na ní rád jezdit s pejskem. Nevím, jestli děti oslovím já, psi ale určitě.

Michaela SrchováNarodila se 19. července 1989 v Praze. Odmalička hraje lakros. V něm se probojovala až do české reprezentace a s klubem LCC Radotín dosáhla na dvanáct mistrovských titulů.
Mushingu se věnuje čtyři roky a už má doma stříbrnou medaili z mistrovství světa ze závodu štafet.
Na evropském šampionátu v canicrossu (běhu se psem) získala v roce 2014 zlato.
Je učitelkou tělocviku na ZŠ v Lipencích.

Co je mushing?Sport, při kterém dva nebo více psů v postrojích tahají svého mushera na speciálních saních nebo na řiditelném vozíku. Jeho původ je odvozený z běžné praxe psích spřežení, která jsou využívána k přepravě osob či k dopravě materiálů v arktických nebo antarktických klimatických podmínkách.
Kdo je musher? Člověk, který by měl dokázat skloubit lásku ke psům a ke sportu.

Čtěte také: Ve středočeských areálech se už nestojí fronty, podmínky dobré