Česká hvězda z bazénu. Kolářová: Žili jsme v Dubaji, holky ve mně viděly hrozbu

Anno, může slečna narozená v Podolí skončit jinde než v bazénu?
Asi může, mě blízkost Podolí do bazénu nepřivedla. Vyrostla jsem v Dubaji, kde jsem pobývala od čtyř do devíti let. Vzhledem k podmínkám, teplotě, která tam panuje, nás se starší sestrou nenapadlo zkoušet jiný sport.

Impuls nepřišel od rodičů?
Ani jeden neplaval, táta pracoval u aerolinek, jednoho dne přišel domů, kde oznámil, že se stěhujeme do Dubaje. Vím samozřejmě jen z vyprávění, jak jsme se v Asii ocitli. Mamka byla v té době v domácnosti. A jako mladá dělala atletiku.

Co vás na plavání chytilo?
Když vám něco jde, baví vás to. Díky plavání jsem se odmalička dostávala mezi starší. Těšil mě fakt, že jsem se mezi nimi dokázala prosadit a najít si kamarádky. Holky věděly, kolik mi je, a přesto ve mně viděly 'hrozbu', což mi imponovalo. Byla jsem malá, chtěla jsem, aby mě všichni znali. (směje se)

Po návratu do vlasti jste nešla hned do Bohemians…
Ne, začala jsem v Motorletu u trenéra Lukáše Stříteského, jehož vzorem je Milan Moravec, který mě připravuje nyní. Ale už v té době spolu konzultovali, co se mnou.

Bohemians je pro mnoho lidí srdeční záležitostí. I pro vás?
Klubismem vyloženě netrpím. Samozřejmě ale za Bohemians plavu ráda.

Už v roce 2010 jste se stala poprvé mistryní republiky. Byl to klíčový okamžik?
Ano, navíc jsem na akci neměla nejdřív ani plavat, nebo rozhodně s nijak vysokými ambicemi. Ve stejném termínu probíhají závody v Berlíně, na kterých jsem pravidelně startovala. Trenér ale chtěl, abych se ukázala mezi českými ženami. Nejprve jsem plavala 50 metrů kraul a skončila čtvrtá. Už to byl úspěch. Na stovce jsem se chtěla soustředit na zisk žákovského titulu. Soupeřky jsem neznala, z ranních rozplaveb ale postupovala prvním časem. Nijak jsem ho nepřeceňovala, každý ví, že se o medaile plave rychleji. Na bloky jsem šla s tím, že by bylo úžasné vyhrát, ovšem je to nereálné. Nakonec jsem ale dohmátla první. Ráda bych vám závod blíže popsala, ale popravdě si jeho průběh vůbec nepamatuji.

Co byste chtěla popisovat? Skočíte přeci do bazénu, plavete a dohmátnete.
Tak to není. Pamatuji si průběhy většiny závodů. Vím o soupeřkách, které vidím buďto při nádechu nebo periferně. Vybavím si, kdy mě která sjížděla, nebo naopak jí já uplavala. Samotnou kapitolou jsou obrátky. Kolikrát vnímám i to, kdo mi na břehu fandí a kdo ne. (směje se)

Plavete a vidíte bouřícího fanouška. Co si řeknete? Paráda!
Jsem ráda, že mě podporuje. Občas, hlavně když nemůžu, vnímám lidi ale trochu jinak. Někdo po mně chce, abych zrychlila a mě napadne, že by si měl zkusit vlézt do vody sám. (směje se)

Otočíte hlavou a u bazénu naopak zahlédnete osobu, která nepovzbuzuje. Smutníte?
To zase ne. Plavu prostě dál.

Co se pro vás změnilo po mistrovství republiky 2010?
Nic zásadního. Všiml si mě ale reprezentační trenér a už tehdy mně řekl, že mám na to prosadit se do jeho týmu. Vyšlo také pár článků v novinách a bylo ticho. Hlavně potom, co jsem měla problémy s ramenem a přišel výpadek.

Necítila jste se být hvězdou? Ve třinácti letech jste byla mistryní republiky. Fakt, který může s člověkem zamávat.
Samozřejmě mně výkon dodal na sebevědomí. Jestli ale narážíte na nějakou namyšlenost, tak ta se mezi plavci nenosí. V Česku můžete být úplně první, ale ve světě nic neznamenáte. Konkurence umí něco docela jiného.

Jak vnímáte neúspěchy?
Po prohraném závodě nepanikařím. Prostě se mi nedařilo.

Čeho si váží Anna Kolářová na Anně Kolářové?
Optimismu. Je výhodou, že netrpím trémou. Spíš mi škodí, pokud začnu nad závodem přemýšlet.

Brzdí vás nějaká vlastnost?
Jsem náladová. Občas se neprobudím do dobrého dne a jsem poté na ostatní trochu nepříjemná.

Jste narozena ve znamení berana, hodně tvrdohlavá?
Dovedu být taková. Nejde ale o rys, který by u mě převažoval.

Rok po českém mistrovském titulu o sobě dáváte vědět také v zahraničí. Na Evropských olympijských hrách mládeže dosahujete na dvě finále. Zlom?
Šlo o mé první velké mezinárodní závody. Celý rok 2011 byl úspěšný, zlepšila jsem výrazně své osobní rekordy. Paradoxně jsem jich nedosáhla na hrách mládeže. Šesté a sedmé místo bylo ale hezké.

Pojďme k letošní sezoně. Počítala jste, že se budete v těchto dnech připravovat na mistrovství světa?
S trenérem jsme měli tuto variantu v hlavě. Nedá se ale říci, že bychom s mistrovstvím přímo počítali. Hodnota limitů byla vysoko a dlouho vše vypadalo, že je nezaplavu. Vždyť jsem se do mistrovství republiky nedostala blíž k osobáku než na vteřinu.

Vašimi hlavními disciplínami jsou 50 a 100 metrů volný způsob. Jsou to královské, nejfrekventovanější tratě. Nechtěla jste zkusit jiný distanc, styl?
Dneska si nepomůžete, obrovská konkurence panuje na všech tratích. Samozřejmě si na kraulařské může odskočit znakař i motýlkář, jejichž techniky jsou pro nás specializovanější. Pro mě už je ale na něco nového pozdě.

Mistrovství republiky bylo pro vás dle časů životním závodem. Berete ho stejně?
Co se týče časů, musím. Záleží ale na typu a prestiži podniku i umístění na něm. Člověk se zlepšuje v průběhu celého života, nemůže označit, kdy přesně k zlomu došlo.

Formu ovšem cítíte?
Nechci nic zakřiknout, cítím se ale dobře. (směje se)

Vedle individuálních závodů plavete i štafety. Ráda?
Určitě jsem ráda ve čtveřici, má to ale i své nevýhody. S holkama se samozřejmě rády pereme za národní tým. Celý rok spolu ovšem netrénujeme a nejsme příliš sehrané. Jen na hlavních soutěžích, když se zavelí, jedeme štafetu.

Co je třeba vypilovat?
Starty, jestli odskočíte dřív nebo později. Na velikých závodech záleží na každé setině.

Setkáváme se na reprezentačním srazu. Vám je osmnáct, okolo chodí osobnosti kalibru Baumrtové, Moravčíkové nebo Závadové. Cítíte ostych?
Náš kolektiv je skvělý, vedle holek si nepřipadám mladší. Podporujeme se vzájemně. Ostych před nimi necítím, i když vím, že něčeho dosáhly. Jsou pro mě spíš hnacím motorem.

Může soustředění, stovky uplavaných bazénů závodnici bavit?
Výhodou je, že se sejde skupina, která se vidí jen párkrát za rok. Už proto jsem se těšila a soustředění mě baví.

Najdete si čas uprostřed drilu také na mimosportovní věci? Zajdete s členy týmu třeba na kávu?
Ano, už se jen ladí forma, tolik se neplave a je více času na odpočinek. Bydlíme sice každý doma a ne společně v hotelu, jídlo a tréninky ale máme dohromady.

A taky diskutujete s reprezentačním trenérem Pernou? O čem?
S mým osobním koučem jsme třeba domluveni na určitém tréninku. Mám zrovna plavat delší tratě, odpočívat. Pan Perna mně ale navrhne větší intenzitu. Poté mluvíme o pocitu závodníka.

I jinak vám radí svazový kouč?
Pomůže mi s technikou, kterou pilujete celý život. Hlídá, abych netrénovala málo, nebo se nezničila do dalších dnů.

Sdílíte jeho názor o potřebě posílit?
Potřebuji celkově posílit celé tělo, vnitřní svaly a ruce. Mám sice silný záběr, všechno je ale o technice. Svůj styl mám zatím bohužel založený více na práci nohou.

S čím se vydáte na mistrovství světa do Kazaně? Vlastimír Perna hovoří o možném útoku na dvacátou příčku?
Popravdě netuším, dvacítka by pro mě byla obrovským úspěchem. Půjde přece o můj dosavadní vrchol kariéry. Nechci ale říci, že je nereálná. A štafeta? Chybičky snad doladíme, vyhecujeme se a uspějeme.

Britta Steffenová zaplavala 31. července 2009 100 metrů volný způsob za 52,07, poloviční distanc dva dny na to za 23,73. Kdy ji budete následovat?
(směje se) Snad někdy.

Otázka směřovala k cílům. Máte připravený plán vývoje osobního rekordu?
Nemáme, orientujeme se podle časů limitů na vrcholné akce. Ty také mně udávají, co bych kdy chtěla zaplavat.

Českými vodami jste už proplavala. Neděsí vás další meta, časy světové špičky?
Nemusí, kolikrát bojuji i doma, abych se umístila mezi prvními. Ráda pozoruji svět a obdivuji nejlepší plavce. Občas mi přijde nereálné s nimi soupeřit. Neděsí mě to ale. Nepláču nad tím, nad takovými rozdíly plakat ani nejde. (směje se)

Co následovat cestu oddílové kolegyně Martiny Moravčíkové? O trénování v cizině neuvažujete?
Měla jsem nabídky jít do USA. Bývalý trenér viděl zase potenciál v Austrálii. Mě to tam ale netáhne. Potřebuji individuální přístup a tam je tolik plavců. Pokud z kvanta někdo vylétne, je hvězda. Jsem česká holka, budu se muset zlepšit v našich podmínkách.