Česko – Rakousko 11:5, – Švýcarsko A 4:12, – Švýcarsko B 11:6Česko: Miloš Kazda, Michal Dušek, Tomáš Rumánek, Lukáš Zezula, Petr Pacas, Václav Karel, Ondřej Šustek, Martin Jirota, Prokop Sojka, Josef Šimáček, Alex Mynář, Marek Jagsch, Martin Košík, Matěj Fellner, Marek Vaněk a Radim Janský. Trenér Andrej Janíček, vedoucí týmu Ilona Petřvalská

„Uznávám, že mám před sebou spoustu práce. Vyhledávat talenty, podchytit je, vytvořit jim podmínky k rozvoji. Stanu se nejen trenérem, ale také diplomatem na přímce mezi kluby a reprezentací," líčil muž, který vzal všechno z gruntu, když se vedle trenérské činnosti stal také sekretářem svazu.

„Ve své funkci jsem pouze dva týdny. Zdá se mi ale, že mají všichni okolo mě do póla obrovskou chuť," podotkl Janíček, který se poté věnoval už výhradně vystoupení svých svěřenců na Memoriálu Jiřího Jakersona:

„Nominace pro mě byla složitá, dal jsem na rady svých předchůdců. Kluky jsem neznal, měl jsem s nimi pouze jedno soustředění před týdnem a šlo se na věc," řekl.

První duel se jeho svěřencům vydařil na jedničku, když si poradili s Rakouskem 11:5, ve druhém střetnutí ale podlehli Švýcarsku A 4:12.

„Porážku beru na sebe. Opravdu se ve funkci zatím rozkoukávám. Tým Švýcarska jsem neznal a zvolil proti němu špatnou taktiku, respektive se naši kluci přizpůsobili hře soupeře. Ti se nechali faulovat na pěti metrech a ze standardek stříleli laciné branky. Takto jsme dostali snad deset gólů," vysvětlil lodivod, kterého potěšilo závěrečné vystoupení výběru, jež přejel švýcarské béčko 11:6.

„Zlepšilo se naprosto všechno. V obraně jsme si pomáhali, hráli kolektivně. Především základní sestava výborně pracovala," pochvaloval si Janíček, který příliš neřešil konečné druhé místo Česka na memoriálu.

„Chtěl jsem vidět co nejvíce kluků v akci. Byli tu s námi i patnáctiletí a nezklamali. Všichni jsou takovými neobroušenými diamanty. Pokud budou makat, mohou se vypracovat na dobré hráče, kteří by mohli časem postoupit na mistrovství Evropy."

Šimáček sní o cestě mezi profesionály

Josef Šimáček. Opravdovou střelnici si v Podolí při závěrečném utkání turnaje otevřel šestnáctiletý útočník Česka Josef Šimáček. Jeho čtyři branky přispěly měrou vrchovatou k vítězství nad švýcarským béčkem 11:6, konečnému stříbru a také k individuálnímu ocenění.

Josefe, kam řadíte cenu pro nejlepšího hráče turnaje?
Úplně nejvýš. Na nic většího jsem ještě nedosáhl. Navíc na reprezentační úrovni.

Juniorský celek získal před akcí nového trenéra. Jak jste se sžívali?
Přišel k nám výborný trenér, s klukama spolu hrajeme dva roky. Bylo to tedy bez problémů.

Uvědomujete si, že jde o profesionála?
Doufáme, že se pod ním ještě víc zvedneme. Něco snad už umíme, můžeme hrát ale lépe.

Co změnil kouč?
Trenér se s námi zatím jenom seznamoval. Slíbil nám ale, že začneme pracovat na kondici. Fyzičku nemáme až takovou, jakou bychom měli.

S jakými plány jste šli do turnaje?
Chtěli jsme skončit do druhého místa. Což jsme sice splnili, mohli být ale i první.

Rakousko jste přehráli…
Byli jsme lepší. Dařilo se nám stahovat jejich centra. Bránili jsme je osobně. Na což neuměli Rakušané hrát. Nesmím zapomenout, že nám výborně zachytal brankář.

O zlato vás připravilo švýcarské áčko. V čem jste zaostávali?
V zápase se nám nedařilo hned od začátku. Šance jsme měli, ale nedokázali je proměnit. Třeba já netrefil prázdnou branku, což jsem si moc vyčítal.

Publikovatelnými výrazy?
(směje se) Snad jo, říkal jsem si, že je to se mnou hodně špatný. Nešlo mi to, snažil jsem se proto týmu pomoci jinak, alespoň zodpovědně bránit.

Motivovalo vás před posledním duelem možné stříbro?
Jasně, říkali jsme si, že musíme vyhrát. Bronz by byl pro nás všechny velikým zklamáním.

Gólový náskok přišel hned na začátku. Veliká vzpruha?
Úvod je hrozně důležitý. Pokud se chytnete, hrajete v pohodě.

Utkání jste nedohrál. Mrzelo nejlepšího střelce vystřídání?
Vůbec ne, dal jsem všechny síly do svého úseku hry. Pak už jsem nestačil a byl jsem rád za vystřídání.

A mohl dumat o své další budoucnosti. Kam by měla směřovat?
Pokud bych měl mluvit o snech, musím říct, že bych se chtěl jednou pólem živit. Na to, abych se dostal do ciziny, ale ještě musím pořádně dřít.

Kde cítíte rezervy?
Všude, od kondičky přes rychlost, bránění až po střelbu. Věřím, že budu mít teď šanci odkoukat něco od našeho nového kouče. Trénovat pod profíkem je pro nás velká motivace.