Matěji, jak jste viděl akci před vaším gólem?
Celá akce se udála hodně rychle. Zdenda Krupička unikl obraně, nahodil míček před branku, já se ho snažil doklepnout. Napoprvé mi to ještě nevyšlo, napodruhé už ano. Míček jsem zpracoval a obhodil si brankáře.

Díky vaší brance skončíte na turnaji pátí. Vládne spokojenost s tímto umístěním?
Myslím si, že je to úspěch. Chtěli jsme samozřejmě dosáhnout na jeden z cenných kovů. Konkurence ale byla nad naše síly, a tak jsme i s pátým místem spokojení.

Jak jste se dostal k florbalu na vozíku?
Florbal jsem hrál před úrazem. Po něm jsem ale nechtěl. Kamarád na rehabilitaci mě přemlouval. Když mi ukázal video, bylo rozhodnuto.

Co čeká váš tým v budoucnu?
Teď už na nás nečeká žádný mezinárodní, ani tuzemský turnaj. Od září ale vypukne nejvyšší soutěž vozíčkářů. Na tu se budeme celý srpen poctivě připravovat.

S jakým cílem půjdete do nejvyšší soutěže?
S tím nejvyšším. Žádný tým na světě přece nechce prohrávat. Proto tvrdím, že chceme celou soutěž vyhrát a vybojovat tak zlato.

Je reálné, aby vyhrál Tatran Střešovice ligu?
Když se semkneme, budeme bojovat, tak o tom nepochybuji. Pokud bychom prohráli po boji, tak by mi to až tak docela nevadilo.

V čem je pro vás kouzlo florbalu na vozíčku?
Myslím si, že florbal na vozíku moc lidí nezná. A přitom jde o velmi kontaktní sport plný emocí, potyček, pěkných akcí i branek.