Zbožňované gymnastické královně se svět zhroutil v noci 6. srpna 1993, kdy byl její bývalý manžel Josef Odložil, stříbrný olympijský mílař, při potyčce s jejich synem Martinem vážně poraněn. Zraněním později podlehl a Martin byl v roce 1996 odsouzen ke čtyřem letům vězení. V lednu 1997 mu prezident Havel na žádost Čáslavské udělil milost. Případ se stal kampaní proti práci Hradu, kde "Zlatá Věra" pracovala do roku 1992 jako poradkyně.

Tragická událost, její medializace, soud - to vše vedlo k hospitalizaci gymnastky století na psychiatrii, v roce 1998 se Čáslavská stáhla do ústraní. Od té doby žije v domě s pečovatelskou službou. Vychází odtud jen minimálně, zcela se vyhýbá novinářům.

Čáslavská začala do tajů gymnastiky nahlížet v patnácti letech pod vedením slavné Evy Bosákové. Blonďaté děvče s krasobruslařskou a baletní průpravou vyhrálo už za čtyři měsíce tréninku mistrovství republiky dorostenek. Talent, píle a ctižádost pak dovedly Čáslavskou až na vrchol. Po premiéře na olympijských hrách v Římě (1960) získala v Tokiu (1964) tři zlaté medaile a v Mexiku (1968) další čtyři.

V roce 1968 se gymnastická hvězda stala jedním ze symbolů Pražského jara, po okupaci Československa dodávala občanům odvahu a zvedala jim zdeptané sebevědomí. "Obětovala bych všechny své medaile za letošní vítězství. Protože nebojujeme jen za sebe, ale za nás za všechny. A naši lidé si zaslouží vítězství," prohlásila před odletem na olympiádu v Mexiku, kde se po úžasných sportovních výkonech také provdala. Svatbě s Josefem Odložilem přihlížely tisíce lidí. O rok později se páru narodila dcera Radka.

Věrna svým zásadám podepsala Čáslavská v červnu 1968 petici Dva tisíce slov, za což ji režim nekompromisně stíhal. Jedenáctinásobná mistryně Evropy byla označena za "nepřítele lidu", a ač vystudovala FTVS UK, měla potíže s hledáním zaměstnání. To se jí podařilo získat až v roce 1974 ve Spartě Praha. V témže roce se jí narodil syn Martin.

V letech 1979 až 1981 dostala s manželem povolení vycestovat do Mexika, kde jako moderátorka se jménem Vera mimo jiné iniciovala populární seriál televizních cvičení. K překvapení všech se po třech letech vrátila domů. Tehdy se jí začala rozpadat rodinná pohoda. V roce 1987 se s Odložilem rozvedla.

Držitelka sedmi zlatých olympijských medailí vybojovala ve své jedenáctileté sportovní kariéře na světových soutěžích celkem 140 medailí, z toho 97 zlatých. V roce 1968 se stala nejlepší sportovkyní světa, čtyřikrát nejlepší sportovkyní roku v Československu a v roce 2001 byla zařazena k Emilu Zátopkovi mezi Sportovní legendy.

Za mimořádné sportovní a lidské kvality obdržela v roce 1990 Mezinárodní trofej fair play Pierra de Coubertina, o rok později Stříbrný olympijský řád a roku 1995 i státní medaili Za zásluhy.

V prosinci 2002 jí Asociace evropských národních olympijských výborů (AENOC) udělila Řád za olympijské zásluhy. V roce 1989 byla navrhována na hlavu státu, což odmítla. V letech 1992 až 1996 byla předsedkyní ČOV a od června 1995 do listopadu 2001 členkou MOV.