Teď se chystáte na mistrovství Evropy. Kde se koná a s jakými ambicemi tam pojedete?

Na Lago di Bracciano v Itálii, u Říma. Ambice? Je tam přihlášených 110 lodí a z toho sedmnáct českých posádek. Podmínky by měly být nejpodobnější těm českým, takže si myslím, že Češi všeobecně mohou být do první desítky, do první pětky.

Proč zrovna tohle místo bude Čechům vyhovovat?

Je to jezerní voda, takže tam nebude příliv odliv, nebudou mořské vlny, slaná voda. Takže to je to, co nám bude sedět. Každá posádka je ale trochu jiná. Někomu sedí silnější vítr, někomu slabší, někdo umí jezdit ve všem. Uvidíme.

V jaké kategorii konkrétně vy závodíte?

Jde o třídu Fireball.

Mohl by jste Fireaball blíže charakterizovat?

Je to sportovní loď, dvouposádková, která má tři plachty. Je poměrně náročná, co na ovládání, tak na udržení stabilní rychlosti.

Posádka je vždy stejná nebo se složení té dvojice mění?

Snažíme se, aby to bylo stejné. Když někdo z dvojice něco má, tak se to zkombinuje s někým jiným. Nejlepší je ale jezdit pořád se stejným parťákem, aby byli sehraní.

Jaké mají ti dva rozdělené role?

V zásadě tak, že jeden je kormidelník a jeden plachetník. Jeden tu loď řídí a ten druhý ji vyvažuje. Společně se podílí na taktice a štelování lodi.

Jakým způsobem je možné se na ten evropský šampionát kvalifikovat?

Tohle jsou otevřené mistrovství, tam může jet prakticky kdokoliv.

Samotný závod Evropy pak probíhá jak?

Funguje to tak, že první den je měření. Lodě se měří a váží, aby všichni měli stejné rozměry plachet a tak dále. Pak je tréninková rozjížďka, abychom se seznámili s prostředím. Samotný závod se skládá podle toho, kolik komise vypíše rozjížděk. Jedna se skládá ze tří kol. Odjede se deset dvanáct rozjížděk, dvě nejhorší se škrtnou a po sečtení trestných bodů, které dostáváte za umístění, se vyhodnotí vítěz.

Jak probíhá příprava na šampionát? Jedete si dopředu vyzkoušet vodu na místo závodu nebo se připravujete v domácích podmínkách?

Jak jsem říkal, tak tady máme závody každý týden. Při malých závodech si zkoušíme různé věci, při velkých se jede na ostro. Když máme čas, tak se utrhneme a jdeme si občas zatrénovat.

Domácí soutěž má jakou formu?

Ta se skládá z šesti velkých závodů, které se započítávají dohromady. Plus je tam mistrovství republiky, menší závody. Od jara do podzimu máme každý týden závody.

Jsou v České republice dobré podmínky na trénování? Řada předních jachtařů se kvůli tomu raději přestěhuje mimo republiku.

Je to tak, no… Je to problém, že nejsme u moře, ale když pak je závod na jezerní vodě, tak máme větší šanci na úspěch, protože ty podmínky jsou podobné. V lodní třídě Fireball jsme ale daleko, před dvěma lety jsme byli vicemistři Evropy z La Rochelle z Francie, kde je na Atlantiku největší příliv odliv, velké proudy. V této lodní třídě máme i ve světovém měřítku svou kvalitu.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo? U nás i v zahraničí?

U nás se mi nejvíce líbí na Lipně nebo na Nových Mlýnech. Venku se mi líbí na italském Lago di Garda, i Francie je dobrá. Byli jsme na mistrovství světa v Brestu a tam to bylo moc pěkné.

V zimním období jezdíte na vodu za teplem nebo trénujete doma na suchu?

Míváme závody. Letos v lednu bylo třeba v Austrálii mistrovství světa. Já prodávám lyže, takže tam jsem zabitej a přes zimu můžu chodit maximálně do posilovny, abych měl sílu a fyzickou zdatnost.

Jezdíte všechny závody na jedné lodi nebo jich musíte mít v záloze více?

Když je to v olympijských parametrech, tak ty bohatší týmy mají zázemí dvou až tří lodí, aby je třeba do Ameriky nebo Austrálie nemusely posílat kontejnerem. To totiž trvá i tři měsíce. U nás to tak není. Máme jednu loď a když si myslíme, že je špatná, tak jí prodáme a koupíme novou.

Co je takovou nejvyšší metou pro jachtaře? Nejprestižnější závod?

Všichni mají tu olympiádu, ale není to tak. Na olympiádě jede jeden z každé země, ale když přijedete na mistrovství světa, tak před vámi může být třeba osm Australanů. Většinou tedy to mistrovství světa.

Jaký je výčet vašich úspěchů?

Jsem několikanásobný mistr republiky, druhý vicemistr Evropy ve třídě Fireball, byli jsme devátí na mistrovství světa na Barbadosu, což je na moři dobrej výsledek. Na Flying Dutchman třídě jsme vyhráli celkový pohár v Čechách. Takže asi tak zhruba.

Umisťujete se i v anketě Jachtař roku…

Já to moc nesleduju, ale mám pocit, že jednou jsme byli na druhém místě.

Vzpomenete si ještě na vaše začátky?

Určitě. Moje máma běhala se svojí kamarádkou na běžkách a v létě dělala kanoistiku, kam nás také s bráchou přivedla. Nám se pádlování nelíbilo, ale vedle jsme viděli jachtaře na lodičkách s plachtama a zatoužili jsme po tomhle. Tak nás tam dala. Brácha u toho nevydržel, já jo a jsem za to rád.

V začátcích vám tedy nejvíce pomáhali rodiče?

Ano. Tady je nejhorší se o tom sportu dozvědět. Když pak za mnou kdokoliv přijede a já ho svezu, tak kouká, co je to za nádhernej sport. Promo nemáme moc dobré.

V kolika letech se začíná závodit?

Začíná se od osmi let, my jsme chodili od sedmi na tréninky.

Kdy se z dětského koníčku stane celoživotní vášeň?

Dětská třída Optimit je do patnácti, pak se přechází na kadeta, který je do sedmnácti. Obvykle to bylo tak, že děti, co se mnou jezdily, dojezdily kadeta a pak že si dají třeba rok pauzu. A už se nikdy nevrátily. Takže si myslím, že mezi patnáctým a sedmnáctým rokem se to rozhoduje.

Co musí dobrý jachtař umět a mít za předpoklady?

Musí být fyzicky zdatný, musí mít dobrou psychologii, trpělivost, takovou vyváženost. Je to sport, kde používáte hlavu, sílu, dlouhou výdrž. Kolikrát vyjedeme ráno v deset a vracíme se v sedm večer. Je to skloubení všeho.

Jak finančně náročný je to sport?

Hodně! Dříve to bylo tak, že v oddílech byly k dispozici lodě, kterou člověk vyfasoval, natíral ji, smirkoval, staral se o ni a měl ji od klubu zadarmo půjčenou. Dnes to takhle už nefunguje, protože oddíly nemají peníze na to, aby ty lodě kupovaly. Postupem času si všichni museli lodě nakoupit. Na druhou stranu, když to člověk nedělá v olympijských ambicích, tak se to dá dělat a mít slušné vybavení, ale stojí to prostě nějaké peníze.

Sponzoři se do jachtingu asi shánějí hůře…

Jestli někdo sežene sponzora, tak je to na pár korun. Zaplatí z toho dopravu, startovné. Jachtaři to chápou trochu jinak. Například třída kterou jezdím, je v uvozovkách hodně levná, protože libra šla dolu a vyrábí se všechno v Anglii. Nová loď stojí 350 tisíc a když se o to dva podělí, tak to není taková raketa a ta loď může být pět deset let konkurenceschopná se zahraničím. Každý týden trávíte na jiné vodě. Někdo jezdí na chalupu opravovat okapy, my jezdíme každý víkend na závody, takže si  myslím, že je to finančně náročné stejně jako kdybych si koupil chalupu a jezdil jí každý týden opravovat.

Pořád nastupujete v základním kádru fotbalových Třeboradic v pražském přeboru, takže i ten fotbal vám jde asi dobře..

Trenér mne nechce pustit. Už se mi do toho moc nechce, ale on o tom nechce ani slyšet. Takže to vypadá, že budu hrát i další sezonu (smích).