Kliknutím zvětšíteCo jste věděl o Česku českém basketbalu, než jste dostal nabídku od USK?
Nic. Až poté, co mě kontaktovali z USK, jsem začal pátrat. Dozvěděl jsem se, že u vás funguje síť restaurací Hooters, kterou znám z USA. A mají tam vážně výborné kuřecí maso. Což byla pro mě vážně dobrá zpráva. (směje se)
Nebere Američan angažmá v Česku jako „ústup ze slávy“?
Rozhodně ne. Prosadit se v USA je těžké. Basketbal je tam samozřejmě na daleko vyšší úrovni. Na druhou stranu ani zde to není až tak zlé. Na zápasy chodí docela dost lidí. V Evropě hraji čtvrtý rok, oproti Kypru se nedá říct, že by šlo pro mě o zásadní změnu.
Vešel jste poprvé do kabiny a seznámil se s Čechy. Jací jsou?
Neměl jsem s nimi žádné problémy. Všichni byli velmi otevření a přátelští. Představili jsme se a od prvních minut se mě snažili začlenit. Pomohli mi ve věcech na hřišti i mimo ně. Stěžovat si rozhodně nemůžu.
Traduje se, že Američané jsou pozitivní a Češi negativní. Souhlasíte?
Ne. Je pravda, že jsem něco zpozoroval, když jsem přijel do Evropy. Lidé samozřejmě zaznamenali, že nejsem místní a ptali se mě, odkud jsem. Tady jsem ale nic podobného nezažil. Je to možná tím, že Praha je hlavní město a je velmi rušná. Každý si v ní hledí svého. Neberu to negativně, jen se zde lidé zajímají více sami o sebe než o druhé.
V týmu jste dva Američané. Výhoda? Bavíte se spolu o něco více než s ostatními?
Určitě to takhle máme daleko snazší. Hlavně ve věcech mimo hřiště. Přece jen jsme v cizí zemi a nikoho tady neznáme. Ať chcete nebo ne, občas na vás dolehne trochu depresivní nálada. A cítíte se sám. První rok mimo domov jsem hrál v Argentině, kde mohou mít v klubu jen jednoho cizince. Byl jsem mladý Američan, jazyková bariéra byla opravdu veliká a na hodně věcí jsem se cítil sám. Teď mohu s Quentinem sdílet své pocity a zážitky. Ale i zbytek kabiny mluví anglicky. Vážně nemám problémy a cítím se naprosto v pořádku.
Pokoušíte se zasvětit do tajů češtiny? Co už umíte?
Moc toho není, čeština je opravdu těžká řeč. Umím zatím jen pár slov jako děkuji. Snažil jsem se připravit, než jsem do Prahy přijel. Všechno co jsem ale už uměl, bylo na nic, hlavně výslovnost byla úplně jiná.
Jak se vám líbí Češky? Jeden z vašich předchůdců na Folimance si zde našel manželku. Láká vás podobná cesta?
Jsem otevřený všem ženám, nejenom Češkám. (směje se) Nicméně jsem zadaný, takže při mém působení tady nepřichází v úvahu hledání dalšího vztahu. České holky se mi ale líbí. Lhal bych, kdybych řekl, že ne.
Zpátky k basketbalu. Překvapilo vás něco v USK?
Velký počet mladých hráčů v týmu. Většina je ve věku, kdy by v USA hráli teprve na univerzitách. Někteří by tam rozhodně nezapadli a byli by konkurenceschopní. A ještě víc mě překvapilo s jakým sebevědomím, energií a nasazením hrají.
A co kvalita soutěže? Kam byste ji zařadil?
Kvalita české ligy mi přijde velmi podobná, jako na Kypru i Argentině. Hraje zde spousta dobrých basketbalistů. Možná i víc, oproti oběma předešlým soutěžím.
Tým USK měl v lize skvostný start, pak přišly porážky. Co se za nimi skrývá? Co schází?
Je jedno jestli hrajete NBA, nebo evropskou soutěž. Občas to tak tým zkrátka má. Proběhne dobrá příprava, a pak se začátek sezony nepovede. Náš problém byl, že jsme dlouho nebyli kompletní. Pak jsme dvakrát vyhráli, ale ještě teď hledáme společnou cestu k úspěchu. A to se projevilo i na našich výsledcích. Nepochybuji ale, že ji brzy najdeme.
Pojďme si něco říct ke Kolínu, se kterým hrajete právě dnes. Tuší Američan něco o středočeském celku?
Zatím nic (rozhovor vznikal v pondělí ráno), všechno se ale dozvíme. Přípravy na soupeře máme detailní, vidíme vždycky pořádnou porci videí. Realizační tým nám poskytne tolik informací, kolik potřebujeme.
Na co by chtěl pozvat diváky?
Nejdřív bych jim chtěl poděkovat a poprosit je, aby na nás chodili stále v co nejvyšším počtu. Potřebujeme vás, abyste stáli na nohou a potleskem nás hnali dopředu. To je strašně důležité, zvláště když se nám třeba nedaří.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
