V pondělí večer (20.10) budou ve svém domácím prostředí odvracet první mečbol Pražanů. Bude u toho i Novotný? To je ve hvězdách, zkušený defenzivní specialista totiž jako na potvoru začal před finálovou sérií laborovat se zraněným svalem.

„Na konci jednoho z tréninků mi ruplo ve svalu. Nepustilo mě to naplno do hry. De facto nemůžu kopnout do míče,“ krčil rameny minulý týden vytáhlý futsalista. Nataženému svalu dával klid. „Uvidím, jak to bude vypadat na tréninku, podle toho se rozhodnu, jestli budu moct klukům pomoct.“

Je to zkrátka pech. Šest zpackaných sérií a teď ještě zranění. Jedna z teplických opor se ale nehroutí. „Zranění k futsalu patří,“ říká. To, že se zranil, může být prý i dílem tvrdých tréninků Svarogu. „Myslím, že trénujeme nejlépe v lize, máme opravdu náročné a časté tréninky. Buď to může přinést ovoce, můžeme být skvěle připraveni, nebo tam je to negativum, že je méně regenerace a pak se můžou přihodit zranění. Může to být tím, ale nemusí. Zranění je i o náhodě.“ 

Není to náhoda

To, že ani jednou nevyhrál zlato, ale Novotný za náhodu nepovažuje. Českému futsalu totiž kralovala Chrudim, nebývalý suverén napříč tuzemskými kolektivními sporty. Letos ale ve finále není, stopku jí vystavila Sparta.

Ta zatím Severočechy válcuje, první duel vyhrála 6:1, druhý 4:0. Teplice prý ale ještě flintu do žita nehážou. V prvním duelu byly Spartě vyrovnaným soupeřem, jen na rozdíl od soupeře nedávaly góly, v odvetě ale Pražané jasně dominovali, Novotného spoluhráči se vůbec nedostávali do šancí. „My měli taktiku, že budeme bránit, vyrážet do brejků. Ale neměli jsme ani jeden brejk. Není to tím, že bychom hráli špatně, ale Sparta neudělala ani jednu chybu. Je výborná na balonu, hrozně těžko se jí berou míče. Když se dostane do úzkých, je schopná si poradit. Teď má výhodu v tom, že si může dovolit zaváhat. My už ne. Ale pořád to pro nás je jako před finále, pořád totiž musíme vyhrát tři zápasy.“

Kdyby Jiří Novotný i posedmé poznal trpkost porážky ve finále, svět se mu nezhroutí. „Je jasné, že je to skličující. Člověk hraje futsal celý život, v sezoně deset měsíců, proto, aby vyhrál. Nehraje to pro to, aby byl druhý. Ale je to sport. Vlastně to bude to vůbec poprvé, co skončím před Chrudimí,“ nachází na závěr teplický futsalista pozitivum.