Ti, co překonávají své hranice – bolest, krvácení, zlomeniny. I přes veškeré úsilí a um se může dostat na vrchol jen jeden. On nakoukne do pomyslného nebe. Ostatní skončí v propadlišti, v pekle.

Heaven or Hell. Plnokontaktní sporty pod hlavičkou K-1.

V sobotu se radoval v Praze Ashawin Balrak z Nizozemí. On dokráčel z osmičlenné pyramidy nejdále, on pozvedl nad hlavu pohár, jemu náležel poslední potlesk. Ten, který si každý přeje – vítězný. Třikrát v Praze nepoznal mezi šestnácti provazy přemožitele. „Jsem šťastný,“ shrnul do dvou slov celou svoji pouť.

Už v prvním duelu Balrak ukázal, že on bude kandidátem číslo jedna na zisk trofeje. Musel se před ním sklonit i loňský vítěz Dževad Poturak. „Na začátku listopadu jsem měl těžký zápas. Vím, že jsem zde nepředvedl nejlepší show,“ omlouval se divákům v O2 Areně.

Letos neuspěl v nejkrásnějším městě Evropy. Takové přirovnání dal Praze Kazujoši Išii, zakladatel K–1. „Nechci vidět fauly, ale chci agresivní sport, aby se lidé bavili,“ přál si na začátku. Jeho slova většina bojovníků vyslyšela.

Mezi nimi byli Češi. I oni spojili sílu, rychlost, výdrž a obratnost do symbiózy těla. Do osmičky byl nalosován Luboš „Pitbul“ Šuda. Nejdříve přemohl Yuksela Ayaydina. Po pravém direktu skončil Turek na zádech a byl počítán. Šuda si i potom několikrát vysloužil potlesk na otevřené scéně.

V semifinále ale nestačil na Šamila Abasova z Ruska. „Mrzí mě, že jsem se nedostal do finále, ale jsem spokojený. V prvním zápase jsem si rozbil ruku a nemohl s ní potom pořádně uhodit. Navíc jsem dostal těžkou ránu na nohu a strašně mi ji zničil,“ popsal český fihter své úvodní představení. „Když mě v druhém utkání trefil soupeř zase do nohy, tak jsem ztuhnul a už to nebylo ono. V pondělí jdu k doktorovi,“ přiznal Šuda a ukázal nateklou pěst.

Uznání se dočkali i další domácí bijci. Petr Vondráček i Roman Kleibl, kteří se představili v super fightu.

Opak byl duel Stefana Leka, čtyřnásobného finalisty K-1 a Freddy Kemaya. Nadšení diváků brzo opadlo a oni odcházeli z ringu s pískotem nespokojených přihlížejících.

I tak si všech osmnáct účastníků zasloužilo obdiv. „Přemýšlel jsem, jestli bych vydržel aspoň tři minuty běhat kolem provazů, aniž by mě někdo netrefil,“ pousmál se desetibojařRomanŠebrle.