Před dvěma lety jízda na ledu, kdy se málokdo po celou dobu udržel v sedle. Loni bikeři seškrabovali z bicyklů bláto. Letos přijeli do cíle Prvního pražského MTB maratonu málem zaprášení. Zkrátka na Okoř je cesta, jako žádná ze sta. Však takřka letní podmínky na 38kilometreové trati z Dejvic k někdejšímu obydlí Bílé paní a zpět znamenaly zlepšení traťového rekordu o skoro tři a půl minuty. Nejrychlejší raketou ve startovním poli nebyl nikdo jiný než obhájce zlata z loňska, Němec Thomas Nicke.
„Závod byl strašně rychlý a tvrdý. Bláto mám raději,“ funěl v cíli rodák ze Zhořelce. „Do Prahy to od nás není tak daleko, takže jsem si přijel pro svůj první letošní start.“ Věkový rozdíl mezi nejmladším a „nejzkušenějším“ závodníkem na startu byl 51 let. O vítězství ve dvanácti kategoriích včetně jedné týmové bojovalo 263 závodníků. Včetně nejúspěšnějšího paralympika Jiřího Ježka. Ten se v pátek v noci vrátil ze čtrnáctidenního soustředění na Lanzarote, druhý den už polykal terénní kilometry v okolí Prahy. „Trať byla suchá, tvrdá, to je pro mě jako silničáře ideální,“ pochvaloval si paralympijský vítěz, který nakonec cílovou páskou projel na 13. místě.
„V terénu to totiž vůbec neumím. Když to drncá, nemám ten správný tah.“ Ježek byl jedním z odvážlivců, kteří už v únoru poprvé navlékli kraťasy. „Bylo docela teplo, závod byl takový delší cyklokros,“ uznal cyklista s podkolenní amputací. „Nezdá se to, ale kolem Prahy jsou docela kopce, pořád nahoru dolů. Maraton jsem bral jako intenzivní trénink. Za týden mě totiž čeká etapový závod v Dominikánské republice, tak jsem potřeboval rozhýbat srdíčko.“
